call me daddy » h.s.

57.

Hodiny jsem přemýšlela nad tím, jestli se mám vrátit. Opakovala jsem si plusy a mínusy. Ale stejně jsem dospěla k tomu, že se vrátím. Kdybych to neudělala, už by jsme se asi nikdy neviděli. Nebo spíš by jsme nebyli spolu. Ale já ho nechci ztratit. I když to možná poslední dobou vypadalo, že je mi všechno jedno,nebyla to pravda. Nikdy bych nenechala Harryho aby mě opustil nebo na opak. I přes náš věkový rozdíl, který je mimochodem dost velký, k sobě prostě patříme. Nedokázala bych ho opustit a být bez něj. To by prostě nešlo.

Zavolám mu teď. Nebudu čekat do zítřka. Našla bych akorát milion nesmyslných důvodů, proč se k němu nevrátit a pak bych toho litovala. Na tohle jsem talent.

Popadla jsem mobil do ruky a vytočila jsem Harryho číslo.

*Ahoj.* vydechla jsem když to zvedl.

*Ahoj, už si se roz-*

*Chci se vrátit.* vyhrkla jsem dřív než to stačil dopovědět.

*Vážne?!* jeho tón hlasu se změnil. Zněl více šťastně.

*Jo.*

*Jestli si děláš jen srandu tak -*

*Harry nedělám si srandu, myslím to vážně.* o tomhle bych nežertovala.

*Kdy - kdy se chceš vrátit. Myslím tím kdy chceš abych pro tebe zajel a vzal věci?*

*Já nevím, třeba zítra odpoledne?*

*Jo to by šlo, vezmu si v práci volno.*

*Kvůli mně nemusíš, můžu se domluvit s Mikem.*

*Ne, chci si ho vzít a chci být s tebou. Už tě nikdy nenechám nikam odejít. Nikdy, to ti slibuju.*

To ti slibuju.

*Vyzvedneš mě zítra po škole?*

*Dobře.*

*Fajn.*

*Já - jsem v práci, budu muset končit. Promiň.*

*Je to v pohodě.*

*Miluju tě.*

*J - já tebe.* ani nevím proč ale začali mi po tvářích stékat slzy.

*Proč pláčeš? Nebo se mi to jen zdá?*

*Já - prostě je mi všechno líto.*

*Ty za nic nemůžeš, byla to moje chyba.*

*Máš práci, měl bys jít. *

*Budu se na tebe těšit, ahoj.*

*Ahoj.* típla jsem to a flákla jsem sebou na postel.

Dneska už nemám co dělat. Úkoly jsme nedostali. Mám celý volný večer.

Udělala jsem si čaj, vlezla jsem si na gauč a pustila jsem si na notebooku nějaký film. Stejně nemám na práci nic jiného.

Po filmu jsem se šla osprchovat. Když jsem byla ve sprše, někdo zvonil. Mohlo být po deváté večer. Rychle jsem se zabalila do ručníku a běžela otevřít.

"Ahoj." řekla jsem překvapeně. "Proč si tady? Domlouvali jsme se na zítřku." vpadl mi to bytu Harry.

"Promiň, ale nemohl jsem to vydržet."

"Nemusíš se omlouvat, jen jsi mě p-"

"Prosím nic neříkej a pojď ke mě." zamumlal. "Proč máš sakra jen ten ručník?" protože z nebe padají jednorožci. Panebože Harry, zkus někdy přemýšlet.

"Možná to bude tím, že jsi mě vyrušil ze sprchy?"

"Nedělej ze mě blbce jo?" ukázal ďolíčky. Tohle gesto mi strašně chybělo.

"Nedělám, jen zkus někdy přemýšlet než něco řekneš ano?"

"Přestaň si ze mě utahovat a radši mi dej velkou pusu, prosím?" ani chvíli jsem nad tím nepřemýšlela a hned se mu přisála na rty. Miluju jeho rty, miluju jeho celého.

"Moc jsi mi chyběla." vydechl.

"Ty mě taky."

"Můžu tu dnes zůstat?"

"Můžeš." přitiskla jsem mu hlavu na hruď.

"Ráno tě odvezu do školy a pak ti to tu všechno zabalím a odpoledne už budeš zpátky..doma."

"Nemusíš to dělat sám, odpoledne ti pomůžu."

"Ne, chci to udělat sám. Už tě chci mít u sebe."

"Jak chceš. Já ti v tom bránit nebudu."

"To doufám, nechci aby sis to rozmyslela."

"Nemám důvod si něco rozmýšlet, jednou jsem něco řekla tak to nebudu měnit."

"Dobře."

"Půjdu se převléknou, jestli chceš vezmi si něco k jídlu. Teda pokud tu něco je."

"Chtěl bych si vzít tebe."

"Přestaň být perverzní." uchechtla jsem se.

"Takhle jsem to nemyslel."

"A jak?"

"Jednou to poznáš." řekl a zmizel v kuchyni.

Šla jsem do pokoje abych si na sebe vzala něco na spaní.

"Nechceš něco uvařit?!" ozval se Harry z kuchyně.

"Nemám hlad a navíc, takhle pozdě já nikdy nejím!"

"Fajn!"

"Jdu si lehnout!"

"Příjdu k tobě!" nic jsem neříkala a šla si lehnout.

Skoro jsem usnula když v tom se prohnula matrace.

"Vzbudil jsem tě?"

"Ne." natiskla jsem se na něj a poslouchala tlukot jeho srdce.

"Tohle mi chybělo." zašeptal.

"Co?"

"Tohle." políbil mě do vlasů.

"Už jsem unavená."

"Nechám tě spát."

"Dobrou."

"Dobrou."