call me daddy » h.s.

47.

Čím víc myslím na to co s stalo tím víc to bolí. Pořád nemůžu uvěřit že se s ní jen tak vyspal. Asi si myslel že se to nedozvím,že se s ní vyspí a mě o tom neřekne.

Zajímalo by mě jestli ví proč jsem tam včera večer nebyla. A proč tam nejsem teď. Pořád mi vibruje telefon ale nechci to brát. Nevím co bych mu řekla.

Už aspoň hodinu tady sedím opřená o zeď,koukám na jednu z našich fotek co mám v telefonu a brečím.

Nevím co jiného dělat. Chci zpět tu dobu kdy bylo vše v pohodě. Tolik jsme se nehádali. Ani by mě nenapadlo, že by Harry mohl udělat něco takového.

***

"Tvoji rodiče nejsou doma?" zeptala se Nialla když jsme jedli oběd.

"Jeli na pár dní pryč." řekl s plnou pusou.

"Ty se nikdy nepoučíš." zasmála jsem se.

"Co?"

"S plnou pusou se nemluví."

"Promiň." roztomile se usmál.

"Vážně ti nevadí, že tu jsem?"

"Ne, vždycky si tady byla vítaná."
"Ale to jsme ještě byli spolu."

"To je jedno, pořád mi na tobě záleží."

"Jen tě nechci otravovat."

"Neotravuješ a už to neřeš." zasmál se.

"Fajn." Měla jsem docela lepší náladu.

Někdo zvonil.

"Dojdu tam."

"Ahoj Lily." slyšela jsem Nialla.

"Ahoj zlato!" přiběhla ke mně.

"Ahoj Lily, co tady děláš?"

"Niall mi volal a řekl mi co se stalo."

"Aha, nebudeme to řešit, že ne?"

"Musíme."

"Ale já už na to nemám sílu! Už nemám na to pořád odpovídat na to co se stalo! Už mě to prostě nebaví!" šla jsem se obout a vzala jsem si kabát.

"Kam jdeš?" Přiběhl Niall.

"Chci se jít projít, sama." Nemůžu na něj být hrubá, nic mi neprovedl.Ani Lily ,ale už mě to vážně nebaví.

"Dobře."

Šla jsem parkem a jen tak se procházela. Bylo všude bílo. Miluji sníh.

Slyšela jsem troubení auta, ale nevěnovala jsem tomu pozornost.

"Nicol!" Otočila jsem se. Na silnici stálo Harryho auto. Zrychlila jsem krok.

"Nicol počkej!" nevnímala jsem ho. Doběhl mě.

"Nech mě na pokoji!" vyjela jsem po něm. "Nesahej na mě!" řekla jsem, když se mě pokusil chytnout za ruku.

"Co se stalo?"

"Jo tak ty nevíš?!"

"Můžeš mi vysvětlit proč se chováš jako hysterka?!" řvali jsme na sebe venku mezi lidmi. Tentokrát mi to bylo jedno.

"Protože to Harry vím, vím co jsi udělal!"

"Co tím mysíš?" nedělej blbce.

"Vím, že si s ní spal!"

"C - co?"

"Prostě mě nech být! Běž si za ní!"

"Nicol."

"Ne Harry tentokrát už ne! Zkazil si všechno co jsi mohl! Já tě milovala! Ale objeví se tady něja-"

"Milovala!? Proč zase mluvíš v minulém čase?!"

"Protože nevím jestli tě pořád miluju! Co by jsi dělal kdybych se vyspala třeba s Niallem?! Nechal by jsi to jen tak plavat!? Ne nenechal,ty by jsi mě při nejmenším začal nadávat a pak mě možná i zmlatil,jak jak máš občas ve zvyku!" rozešla jsem pryč.

"Počke-"

"Ne Harry, nech mě být."

"Kde teď jseš? Kde přespáváš?"

"U Nialla."

Už jsem ho neřešila a šla pryč. Držela jsem se abych se nerozbrečela. To by byl konec.

***

"Jsem tady!" zařvala jsem z chodby.

"Konečně. Kde jsi byla takovou dobu?"

"Venku." pokrčila jsem ramena.

"Máš hlad?Udělal jsem něco k jídlu."

"Jo mám hlad." uchechtla jsem se.

Když jsme dojedli Niall si někam odskočil a já tu zůstala sama.

Rozhodla jsem se že se půjdu vykoupat.

Vlezla jsem do vany a užívala si to. Umyla jsem si hlavu a nakonec jsem se umyla celá.

Zabalila jsem se do ručníku a pak mi došlo, že tu nemám nic na sebe.

Došla jsem k Niallovi do pokoje a vytáhla nějaké trenky a obyčejně triko. Všechno jsem na sebe navlékla a šla si vyfénovat vlasy.

Potom už jsem si jen pustila televizi a koukala na nějaký film.

Probudilo mě bouchnutí dveří.

"Nialle už si doma?"

"Jo už jo." koukla jsem na něj.

"Co se ti stalo?!" krvácelo mu obočí.

"Nic to není."

"Kdo ti to udělal?" přiběhla jsem k němu.

"Nikdo."

"Kdo ti to udělal?!"

"Harry."

"Proč?"

"Nevim, začal mi nadávat, říkal že tě mám nechat být a takovýhle sračky."

"Asi mu úplně přeskočilo."

"Jen tě miluje. Věř mi, já bych udělal to samý."

"Kde máte lékárničku?" ignorovala jsem jeho poznámku.

"Nejspíš v koupelně."

"Fajn, počkej tady." šla jsem do koupelny.

"Ukaž mi to."

Vyčistila jsem mu to.

"Au." sykl.

"Počkej." soustředila jsem se.

"No už by to mělo být, dám ti na to náplast."

"Díky." usmál se.

"Mrzí mě to."

"Udělal jsem to samý, pamatuješ? Ale byl v tom rozdíl, já jsem přitom ublížil i tobě."

"Nechci se k tomu vracet." řekla jsme a sklopila pohled k zemi.