call me daddy » h.s.

22.

"Harry! Prosím vzbuď se!" třásla jsem s ním jak o život, má tvrdé spaní.

"No..hmm." políbila jsem ho. To ho musí probudit a taky že jo.

"Co se sakra děje? Víš kolik je hodin?!"

"Máma je v nemocnici!" to už si i sedl.

"Co?" Ty vole sedmikrásky a okurky.

"Prosím,musíme tam jet.Harry notak." Vstal z postele a začal se oblékat.

"Jdu se oblíct." běžela jsem do 'svého pokoje' vzala si na sebe své oblečení.

**

Viděla jsem babičku která brečela. Běžela jsem k ní.

Co se stalo?

"Ahoj babi."

"Ahoj zlatíčko."

"Babi co se stalo?"

Harry

"Doktore co se stalo?" byl jsem vystresovaný.I když Amanda nemiluju tak mi na ní záleží.

"Paní Conner měla autonehodu. Měla v krvi poměrně dost alkoholu. Dělali jsem vše co bylo v našich silách ale měla velkou ztrátu krve a je mi to líto ale nepřežila to." nevěřícně jsem na něj koukal.

Doprdele. Tohle je jen noční můra že jo? Vždyť to není možný.

"Harry co se stalo? Babička není schopna mluvit. Sakra řekněte mi někdo co se stalo!" byla hodně rozrušená.

"Nicol je mi to líto ale - ale sedla si za volant opilá a měla autonehodu a...nepřežila to"

"C - cože?" sesypala se k zemi a brečela.

"Har - Harry ne." bylo mi jí strašně líto.

Sedl jsem si k ní a pořádně jí objal.

"Pššš, bude to dobrý." hystericky plakala.

"Je to tvoje chyba! Kdyby si jí to neřekl tak by se nic z toho nestalo. Za všechno můžeš ty! Nenávidím tě!" odstrčila mě od sebe.

Co kdybych jí neřekl? Jak moje chyba? Pak mi to docvaklo.

Kdybych jí neřekl to co se stalo mezi mnou a Nicol tak by bylo vše v pohodě, no ne v pohodě ale určitě by nebyla Amanda mrtvá.

Nicol

"Je to tvoje chyba! Kdyby si jí to neřekl tak by se nic z toho nestalo. Za všechno můžeš ty! Nenávidím tě!" Je to pravda. Nebýt jeho tak se nic z toho nestalo.

Ale je to i moje chyba.vSem totální kráva. Máma je mrtvá!
Vždyť to nemůže být pravda.

Co se mnou teď bude? Babička si mě k sobě vzít nemůže. Možná by si mě k sobě mohli Lisa s Mikem. Lisa je sestra mojí mámi takže moje teta a Mike je přítel Lisy. Dlouho jsem je neviděla stejně jako babičku.

To co jsem viděla mě fakt překvapilo. Přišel sem Niall a bežel ke mně? Co?

"Nic-" znovu mě chtěl obejmout.

"Harry nech mě být!"

"Nicol!" Niall ke mě bežel a objal mě. Co tady sakra dělá?

Cítila jsem jeho ruce obmotané kolem mě.

"Nicol je mi to líto." proč je tady?

"C - co tady děláš?"

"Moje máma mi řekla, že jí volala tvoje babička a řekla jí co se stalo. Tvojí mámu jsem měl rád. Musel jsem přijet už jen kvůli ní."

"Já m - myslela že jsi na mě naštvaný."

"Tohle už nechci řešit."

***

"Nicol zlato!" slyšela jsem Lisu.

"Co se stalo?" ona to ještě neví?

"Máma měla bouračku a...a nepřežila to." znovu jsem se rozbrečela.

"Co?! To je blbost." taky začala brečet.

"Není."

"A jak se to stalo?" sedli jsem si k babičce.

"Doktor prý říkal, že měla docela dost alkoholu v krvi."

"To snad není možný."

"Kde je Mike?" zeptala jsem se.

"Musel zůstat doma s dětmi." Jen jsem přikývla. Mají dvě malé holčičky. Sarah a Michelle.

Kde je Harry? Neviděla jsem ho tady a jsem za to ráda. Mám na něj vztek, ale to na sebe taky.

***

Když se to všechno trochu uklidnilo tak jsem se s Lisou domluvila, že u nich pár dní zůsanu a pak se to nějak vyřeší. Byla jsem za to ráda.

Teď ležím u nich doma v 'mém pokoji' a brečím. Pořád tomu nemůžu uvěřit. Máma je mrtvá sakra. Nejhorší na tom je že z poloviny za to můžu já a taky Harry.

Harry.

Nechci na něj myslet. Několikrát my volal, ale ignorovala jsem to. Nechci s ním mluvit.

Konečně se mi začali zavírat oči. Potřebovala jsem spánek.

***

Vzbudila jsem se. Koukla jsem na hodiny na mobilu.Bylo 11:56. Jako šla jsem spát asi v pět hodin ráno.

Otevřeli se dveře od pokoje a vlítla sem malá Sarah .Byly jim oběma dva roky.

"Ahoj zlato." nuceně jsem se na ní usmála. Jen se na mě uculila a skočila ke mě do postele. Přišla sem i Lisa.

"Dobré ráno. Sarah pojď sem, nemůžeš sem jen tak vtrhnout."

"Ahoj. To je v pohodě." odpověděla jsem.

"Máš hlad? Jestli jo klidně otevři lednici a něco si vezmi. My už jsme snídali, nechtěla jsem tě budit. Chovej se tu jako doma."

"Děkuju."

"Nemusíš." Lisa i Mike byli hrozně hodní.

Rozhodla jsem se tedy jít vykoupat. Na jídlo jsem neměla ani pomyšlení.

Šla jsem do koupelny. Napustila jsem si vanu a vlezla do ní. Bylo to uvolňující po dlouhé době si jen tak lehnout do vany a nachvíli vypnout. Potřebovala jsem to.