call me daddy » h.s.

37.

"Máš všechno?" zeptal se mě Harry když jsme se chystali odjet k Lise a Mikovi.

"Myslím, že jo." ještě jsem si to zkontrolovala.

"Tak pojď."

Nastoupili jsme do auta a vyjeli.

"Pojedeme přes dvě hodiny, bude mě bolet zadek." zakňučela jsem.

"To přežiješ." usmál se.

"To nevím."

"No jo prosimtě." přiblížil se a spojil naše rty. Přitáhla jsem si ho ještě blíž.

Skoro celou cestu bylo ticho a možná jsem na chvíli usnula.

"Jsme tady." řekl Harry.

"Hmm." zamumlala jsem a protáhla jsem se.

Vyndali jsme z auta tašky, ve kterých byly dárky a šli jsme zazvonit.

"Ahoj, konečně jste tady." lřivítala nás Lisa.

"Ahoj." řekli jsme s Harrym na stejno.

"Pojďte dál, je tu i babička."

"Vážně?" řekla jsem když jsme vcházeli do baráku.

"Nechtěla trávit Vánoce sama, pozvala jsem ji."

"Aha."

"Ahoj!" skočili na mě dvojčata.

"Ahoj zlata." objala jsem je.

"Kdo je ten pán?" ukázala Sarah na Harryho.

"Jsem Harry princezno." ukázal dolíčky.

"Ahoj Nicol." objal mě Mike.

"Ahoj."

"Čau chlape."

"Čau." pozdravili se s Harrym. Mike nebyl o moc starší jak Harry. Rozuměli si.

"Ahoj babi." přešla jsem za ní a sedla si k ní na pohovku.

"Ahoj zlatíčko, chyběla si mi."

"Ty mě taky."

"Dobrý den." pozdravil Harry babičku.

"Dobrý dobrý."

***

"Tolik dárků si nemusela kupovat." namítl Mike.

"Já ne, ježíšek." usmála jsem se.

"Stejně děkujeme."

"My taky."

"Nicol může s tebou na chvíli mluvit." zeptala se Lisa.

"Jasně."

Šly jsme do kuchyně.

"Všimla jsem si jak na sebe s Harrym koukáte. Jste spolu, že ano?"

"No." bála jsem se její reakce.

"Můžeš mi to říct."

"Fajn, jo jsem spolu. Je blbý to takhle říct když máma.."

"Když s ním taky chodila?"

"Jo."

"Není to divný, minulost je za námi, jestli tě miluje a ty jeho taky tak není co řešit."

"Mám tě hrozně ráda." musela jsem jí obejmout.

"Já tebe taky."

Šly jsme z5 za ostatními.

"Co jste řešili?" zeptal se Mike.

"Ale nic." mrkla na mě Lisa.

Asi po třech hodinách jsme se rozloučili a my jeli domu.

"Řekla si Lise o nás?"

"Jo."

"Co na to říkala."

"Abych pravdu řekla byla docela šťastná. Vůbec jí to nevadilo."

"Aspoň, že tak."

"Bylo roztomilý jak sis hrál s holkama."

"Jsou kouzelný."

"Já vím."

"Jednou budeme mít taky takové."

Rozbrečela jsem se. Znovu jsem si na to vzpoměla. Je to až neuvěřitelné jak už je to dlouho.

"Ne, nechtěl jsem tě rozplakat, promiň."

"To - to je v pohodě." setřela jsem si slzy.

"Mrzí mě to."

"Je to v pohodě. Opravdu." ani z daleka to nebylo v pohodě.Jen jsem nechtěla aby se tím trápil. Už toho bylo dost.

"Pojď ke mně." sedla jsem si k němu na klín a zabořila hlavu do jeho krku.

"Slib mi že tohle nikdy neskončí." koukla jsem mu do očí.

"Slibuju." spojil naše rty.

"Strašně moc tě miluju a chci aby jsi byla jen se mnou."

"Já to mám stejně." jen tak jsme seděli a byli potichu.

"Kolik je hodin."

"Asi sedm. Jsi unavená?"

"Trochu jo, ještě se půjdu osprchovat. Pustíme si potom nějaký film?"

"Můžem."

"Fajn tak něco vyber já příjdu."

***

"Tohle mě nebaví." zastěžovala jsem si.

"Ehm mě taky ne."

"Tak co budem dělat?"

"O něčem bych věděl." vyhoupl se nade mě a sundaval mi tričko.

"Harry." zakňourala jsem.

"Neboj se. Když budeš chtít přestanu." jen jsem přikývla.

Harry nám sundal i zbytek oblečení.

Pořád jsme se líbali. Cítila jsem tlak dole. Vnikl do mě, ale nepohyboval se.

"Je to v pohodě?" jen jsem přikývla.

Začal se pomalu pohybovat.

Docela mi to chybělo.

"Harry." Vzdychla jsem.

Pořád přidával na tempu. Byla jsem na kraji.

"Zlato." Zašeptal.

To už jsem nevydržela a vybuchla jsem. Harry chvilku po mně.

Svalil se na mě.

"Strašně moc tě miluju." řekl zadýchaně.

"Já tebe taky."

"Tohle mi chybělo."

"Mně taky."

"Opravdu tě to nebolelo?"

"Ne Harry, nebolelo." Musela jsem se pousmát nad jeho starostlivostí.