call me daddy » h.s.

52.

"Seš v pohodě?" zeptal se Tom.

"Jo jsem. Jdu si opláchnout obličej."

"Co to mělo být?" zastavila mě Lily.

"Co?"

"Neviděla si jak byl zničený? Ty mu ještě vyčteš všechno mezi dveřmi? Vím, že to co udělal je hrozný, ale bylo mi ho trochu líto."

"Co by jsi dělala ty, kdyby tě Tom s někým podvedl hm? Nechala by jsi to plavat a skočila mu do náručí?"

"Jenže to on by neudělal, znám ho."

"No vidíš já jsem si zas myslela že znám Harryho. Myslela jsem, že když mě miluje nic takového by neudělal. Ale jak vidíš, všechno je jinak. Nevím proč to udělal. Asi nejsem dost dobrá. Nikdy nevíš co od lidí můžeš očekávat chápeš?!" všechen alkohol ze mě snad už vyprchal.

"Uvědom si že Harrymu je přes třicet a taky si uvědom že tobě bude 17 proboha! Někdy se to stane, no třeba nejsi to co on chce! Třeba chce někoho staršího. Já mu do hlavy nevidím!" tohle bolelo.

"Aha, jenomže ty nevíš pár věcí! Ty nevíš proč mě to tak mrzí! Ty nevím co se stalo dřív!"

"Poslouchám."

"Byla jsem s ním těhotná chápeš?! Čekala jsem díte s Harrym!"

"C - cože si?!"

"Jo slyšela si dobře."

"Kdy?"

"Těsně předtím než umřela máma."

"A co se stalo?"

"Byla jsem na operaci, nemohla jsem si ho nechat."

"Kdy si mi to jako chtěla říct?!"

"Nechtěla jsem ti to říkat vůbec, nikdo to nevěděl. Jen Harry."

"On s tou operací souhlasil? Je on normální?!"

"Ne, on vůbec nevěděl že jsem těhotná, řekla jsem mu to až po operaci." Tom jen sledoval náš rozhovor. Bylo mi to nepříjemné.

"Proč jsi si ho nenechala?!"

"A seš ty normání!?" vyjela jsem po ní. "Chci být už sama."

"Nenechám tě tady samotnou."

"Půjdeme." ozval se Tom.

"Lily jsem v pohodě."

***

Byla jedna hodina ráno. Už je nový rok a já necítím žádnou změnu.

Uklidila jsem tady trochu. Našla jsem tady složený papír

Rozložila jsem ho.Byl od Harryho. Poznám jeho písmo.

Nicol, vím že to co se stalo, se nedá jen tak omluvit nebo to vrátit zpět.vVím to moc dobře. Teď když to čteš, tak si mi pravděpodobně otevřela dveře. Jinak bych ti to dát nemohl. Ale pokud se to k tobě dostalo nějak jinak, je to jedno. Hlavně, že to čteš a máš to u sebe.
Mrzí mě to, vím jak jsem ti ublížil, ano vím že to říkám hodně často, ale už nemám slova. Nevím jak ti dokázat, že to byla chyba.Když si přijela k Lise a domlouvala si ten byt, věř mi, měl jsem co dělat abych se nerozbrečel. Došlo mi, že to myslíš vážně, že se jen tak nevrátíš. Že jsem to opravdu podělal. Když se to stalo, byl jsem opilí. Neomlouvá mě to, ale tohle je pravda. Rozhodně nevím co se mi honil hlavou když jsem ti udělal tu modřinu, vlastně jsem se opil kvůli tomuhle. Kdybych byl při smyslech, v životě bych nic takového nedovolil. Nikdy bych tě nepodvedl. Už jsem pochopil, že nemá smysl ti volat a psát stále dokola. Ale to neznamená, že jsem se tě vzdal. Znamená to že ti dám čas, dám ti ho tolik kolik budeš potřebovat, ale prosím, ať to netrvá moc dlouho. Už teď to bez tebe nezvládám. Je hrozné se tady probouzet sám do velké postele. Nevím jestli já chybím tobě, ale ty chybíš mně. Chybíš mi i když se třeba jen sprchuješ a nejsi se mnou. Prosím tě, odpusť mi všechno co jsem ti kdy udělal. Mrzí mě to. Tentokrát to myslím smrtelně vážně. Ne, že bych to jindy vážně nemyslel,ale teď je to něco jiného. Nechci tě ztratit, nikdy. Tahle láska bolí. Strašně moc. A to jen z toho důvodu, že mě opouštíš.
Miluju tě.

-Harry.