call me daddy » h.s.

27.

"Je to všechno?" zeptal se mě Harry, když jsem si dobalovala poslední věci a dávala je do krabicí.

"Jo."

Už od rána mi pomáhá vše zbalit. Konečně se stěhuju k Harrymu.

Slíbil mi, že všechno co se týče domu a všeho okolo zařídí. Byla jsem ráda, že se o to nemusím starat.

Skoro všechen nábytek se bude muset prodat, protože u Harry ho není kam dát.

Další plus pro mě je, že máme ve škole dva týdny prázdnin takže budu mít klid. Ale ne zas takový, budu toho muset hodně dohánět. Dlouho jsem tam nebyla a ani se mi po tom moc nestýská.

"Už to můžu odnést do auta?" vyrušil mě z mých myšlenek Harry.

"Jo, pomůžu ti." jen přikývl a vzal dvě krabice a já taky. Byly už poslední.

Dali jsme je do auta a Harry zavřel kufr.

"Půjdu se ještě podívat jestli jsme tam něco nezapomněli."

"Dobře počkám v autě." řekl a nastoupil.

Rozešla jsem se do domu.

Bude mi to tady chybět. Prožila jsem tady celé své dětství. Mám odtud ty nejkrásnější vzpomínky. Oslavy mých narozenin, Vánoce a spoustu dalších.

Teď je to všechno pryč. Za chvilku mi bude 17 a potom půjdu nejspíš na vysokou. Vždy jsem tam chtěla a na tom se nic nezměnilo.

Zdá se mi že za ten půl rok jsem hrozně rychle dospěla. Než se tu objevil Harry tak bych si ani ve snu nemyslela, že se stane to co se stalo. Nikdy bych si ani nepředstavila, že bych se zamilovala do Harryho. Do přítele mé matky. Nikdy dřív bych si nepředstavila, že bych šla na potrat, nikdy jsem si nepředstavovala, že máma umře tak mladá. Na to jsem nikdy nemyslela.

Ale takhle to nejspíš mělo být. Je to osud.

Nikdy nevíte co se stane a nikdy nevíte co máte dokud to neztratíte, až teprve potom co se to stane si uvědomíme co pro nás ten určitý člověk nebo věc znamená. To nejhorší na tom je ta bezmoc, kterou ještě dlouho po tom cítíme, máme výčitky svědomí, myslíme si že všechno se děje jen kvůli nám i když to někdy ve skutečnosti není pravda a my si to nemůžeme přiznat, dokonce si myslíme, že za všechno můžeme my, což také nemusí být pravda. Kvůli těm věcem nebo osobám, které jsme ztratili,můžeme chtít spáchat sebevraždu, někdy se to povede a někdy nám v tom někdo zarbání, někdy už je na to pozdě.

Ani jsem si neuvědomila, že mi po tvářích teče pár slz. Rychle jsem si je utřela a zahnala další. Nechtěla jsem si kazit den.

Ještě jsem se tady porozhlédla a šla ke vchodním dveřím.

"Sbohem." zašeptala jsem a hned po tom zabouchla dveře, které jsem následně zamkla a šla se posadit do auta.

"Je všechno v pohodě?" položil mi Harry ruku na stehno.

"Jo, všechno." nahodila jsem trochu falešný úsměv. Nepotřebovala jsem další výslech. Už mě nebavilo pořád dokola říkat to samé.

"Fajn..tak jedeme." dal klíče do zapalování a vyjeli jsme.

"Miluju tě." ani jsem nad tím nepřemýšlela a prostě jsem to vypustila z pusy.

Koukla jsem se na něj.

"Miluju tě." znovu mi položil svou ruku na stehno a ukázal dolíčky. Chybělo mi to.

Koukala jsem z okýnka a asi jsem usnula.

***

"Zlato jsme tady." otevřela jsem oči.

Zamumlala jsem něco ve smyslu 'dobře' a vystoupila jsem z auta. "Chceš s tím pomoct?"

"Ne, to je dobrý. Běž dovnitř." podal mi klíče od domu.

Strčila jsem klíče do zámku a odemkla je.

Miluju to tady, ale na to že tady Harry bydlel sám mi to připadá moc velké. Ale je to jeho věc.

***

"Hotovo." objal mě zezadu.

"Díky." dala jsem mu pusu na tvář.

"Co budeme dělat?" zeptala  jsem se.

"Nevím."

"Víš ty vůbec něco?" ušklíbla jsem se.

"No..vím že tě miluju. Stačí?" zase ukázal dolíčky. Miluju to na něm.

"Stačí."

"Mám hlad." dodala jsem.

"A já s tím mám jako dělat co?" blbá otázka.

"No tak možná bys mohl něco uvařit?" blbá odpověď

"To by mě ani ve snu nenapadlo." usmál se a dal oči v sloup.

"Hmm.." jediné co jsem mu na to odpověděla.

"Už jsi přemýšlel, kdy půjdeš nakupovat vánoční dárky?"

"A jako pro koho? Já už všechno co potřebuju mám a nikdo jiný pro koho bych ty dárky kupoval a kdo byl hodný tady není, takže nevidím důvod proč něco kupovat." uchechtl se.

"Hahaha." pronesla jsem ironicky.

"To měla být sranda."

"Takže?"

"Možná zítra. Proč?" to je otázka za všechny prachy.

"No proč asi. Potřebuju taky něco nakoupit."

"No, ale se mnou jít nemůžeš." co?

"Proč?"

"Protože. Když. By. Jsi. Se. Mnou. Šla. Tak. By. Jsi. Pak. Viděla. Co. Ti. Chci. Koupit. A .To. Už. By. Nebylo. Překvapení." řikal mezi polibky, co mi sázel na krk.

"Harry nejsem malá." zasmála jsem se a obratila jsem se k němu čelem.

"To je jedno." fajn.

"No jak chceš. Udělám si procházku do centra a budu se vláčet přes hodinu pěšky tam a zpátky v tom počasí. Budu tahat ty těžké tašky, příjdu domu celá zmrzlá a nebude se mnou řeč a-"

"Jedeme zítra po obědě." skočil mi do řeči.

Jen jsem nahodila výraz aka 'vidíš že to jde' a šla si vybalovat.