call me daddy » h.s.

69.

Chci mámu. Potřebuju poradit. Nevím co mám dělat. Ztratila jsem naprosto všechno.

Před patnácti minutami mi zvonil budík. Musím do školy.

Nechci tam. Vůbec jsem nespala a navíc mě chvilkami bolí břicho.

Nakonec jsem se vyhrabala z postele a šla udělat všechny potřebné věci co se v koupelně dělají. Pak jsem se šla obléknout a vzala jsem se jen jablko, protože jsem už nestíhala.

-

"Ahoj." pozdravila jsem Lily.

"Neměla by jsi být ještě doma? Naposledy když jsem u tebe byla jsi skoro nemohla chodit."

"Je to v pohodě." odsekla jsem. Neměla jsem absolutně žádnou náladu.

"Stalo se něco?"

"Ne."

"Nevozí tě náhodou do školy Harry?" nic jsem jí neřekla.

"Už ne."

"Takže se něco stalo."

"Dejte mi pokoj, všichni se starejte o sebe a mě nechte být." možná jsem to přehnala.

"Jen jsem ti chtěla pomoct."

"S tímhle mi nepomůžeš."

"Můžu to zkusit, ale musíš spolupracovat."

"Nemohli by jsme to vyřešit po škole?"

"Můžeme jít do města na oběd."

"Fajn, nebudu jíst to co vaří tady. Jsou to hnusy."

"Dobře a teď pojď do třídy." jen jsem přikývla.

Celou tule hodinu jsem nic nevnímala. Pořád jsem koukala z okna.

"Slečno Conner, jaký je výsledek?" promluvila na mě profesorka.

"Já -" vůbec jsem nevěděla o co šlo.

"Prosím snažte se vnímat, tohle je důležité."

"Omlouvám se." řekla jsem a zaplula více pod lavici.

-

"Tak co se děje?" zeptala se Lily když jsme si objednávali jídlo.

"Je konec."

"S čím?"

"S Harrym."

"Cože?" nechápala. Co je na to tak nepochopitelného?

"Rozešli jsme se."

"Proč!?"

Začala jsem jí to vyprávět.

"Stejně tě miluje."

"Tobě přijde normální, že mi řekne abych si našla někoho jiného, mladšího a pak na konci abych si to ještě všechno rozmyslela?"

"Třeba si uvědomil, že to byla chyba."

"Na to bylo pozdě."

"Ty ho nechceš zpět?"

"Už ne." protiřečila jsem si. "Po tom co mi řekl jsem si uvědomila docela dost věcí, jedna z nich byla to že i když jsme si tolik rozuměli, byla jsem moc mladá."

"Byli jste spolu šťastní."

"Co bylo, bylo.Jednoduše na to budu muset zapomenout a smířit se s tím."

"Na tohle se nezapomíná."

Měla pravdu, je to tolik vzpomínek, ať už jsou špatné, bolestivé nebo krasné. Nedá se jen tak zapomenout.