call me daddy » h.s.

56.

*o pár dní později*

Za posledních 9 dní se nic zajímavého nestalo. Pořád mám deprese. S Harrym jsem nemluvila ani jednou, Nialla jsem naposledy viděla když odvedl holky domů.

Seděla jsem u stolu a učila se. Zítra je škola .Já tak nesnáším to vstávání. Ale naštěstí teď bydlím docela blízko škole. Můžu si přispat takových 20 minut.

Když už jsem usoudila, že většinu umím, odebrala jsem se do koupelny. Vykoupala jsem se a vyčistila si zuby. Už bylo docela pozdě.

Oči se mi sami zavírali. Připravila jsem si ještě nějaké věci do školy a šla konečně spát.

-

Vzbudil mě ten příšerný budík.

"Agrr.." sahala jsem po něm dokud se mi to zvonění nepovedlo zastavit.

Po deseti minutách válení se a přemlouvání abych konečně vylezla jsem to udělala. Sice nerada, ale nic jiného mi nezbývá.

Odebrala jsem se do koupelny, umyla jsem se, vyčistila si zuby a dala jsem si můj obvyklý jednoduchý make-up. Hned potom jsem si šla vybrat nějaké oblečení. Samozřejmě jsem vyházela skoro polovinu skříně, proč ne? (média .-.)

Vlasy jsem si nechala volně rozpuštěné.

K snídani jsem si vzala jen jablko a udělala si čaj. Nikdy jsem moc nesnídala když jsem chodila do školy. Nemívala jsem čas.

Měla jsem to akorát, takže jsem si akorát obula boty a vzala si na sebe kabát. Popadla jsem batoh,zamkla byt a nastoupila jsem do výtahu.

-

"Co máme teď za hodinu?" skuhrala Lily.

"Myslím že chemii." uchechtla jsem se. Ona jí nesnáší.bNo ona vlastně nesnáší školu jako takovou.

"To si děláš srandu, že jo?"

"To přežiješ." mrkla jsem na ní.

"To teda nevím, stejně si ty její kecy nikdy nezapamatuju. Akorát ztrácím čas."

"No jo pořád." pokroutila jsem nad ní očima.

Už ze sebe vydala jen divné zvuky, které předpokládám měly symbolizovat to, že je z toho všeho otrávená.

-

"Jdeš s námi na oběd?" zeptala se Lily, když jsme ještě společně s Tomem vycházeli ze školy.

"Jo jdu."

"Nicol?" promluvil Tom.

"Hmm?"

"Není támhle ten - no jak se jmenuje? Harry?" ukázal směrem na parkoviště. Podívala jsem se tam. Byl to on.

"Jo,no - půjdu se ho zeptat co tady dělá. Jděte beze mě."

"Dobře, ahoj."

"Ahoj."

"Harry?" došla jsem k němu.

"Ahoj."

"Co tady děláš?"

"Je hnusný počasí, jen jsem si myslel jestli nechceš vzít -" na chvíli si se zastavil a sklopil pohled k zemi. "Domů." kam myslí? Ke mně nebo k němu?

"Myslíš tam kde teď bydlím nebo k tobě?"

"Je na tobě kam se chceš vrátit."

"Proč mi tohle děláš? Sám moc dobře víš, že mi neskutečně chybíš, chci zpátky al-" ani jsem se nestihla zpamatovat a spojil naše rty. V břiše mi poletoval roj motýlů. Tak strašně moc mi tohle chybělo. Bylo mi jedno, že se na nás kouká spousta lidí, vnímala jsem jen jeho rty na těch mých.

"Nicol prosím, vrať se.." co mu na to mám říct?

"Můžu - můžu ti pak zavolat?"

"Počkám do zítřka, jestli mi do večera nezavoláš, už tě nechám být a každý si půjdeme vlastní cestou. Tentokrát to už dodržím. Nebudu tě do ničeho nutit." když to takhle řekne, zní to příšerně.

"Fajn."

"Svezu tě - k tobě."

"Děkuju." nasedli jsme do auta a vyjeli.

"A jak ses měl celou tu dobu?" přerušila jsem to flustrující ticho.

"Vážně se ptáš jak jsem se měl? Bylo to příšerné."

"Jo, promiň." odvrátila jsem zrak na druhou stranu a koukala jsem z okna.

"Ne, ty promiň." dal mi ruku na stehno a přejížděj přes něj. Naskočila mi husí kůže.

"Nemusíš se omlouvat, bylo hloupé se tě na to ptát."

"Je to v pohodě." dál se věnoval řízení.

"Díky za svezení." řekla jsem když jsme stáli před budovou.

"Nemusíš děkovat." jen jsem se usmála a vystoupila. Ještě mě zastavil.

"Pamatuj co jsem řekl, počkám do zítřejšího večera.

"Pamatuju si to. Já nezapomínám."

"Měj se."

"Ahoj." zabouchla jsem dveře od auta a vydala se konečně do teplého bytu.