call me daddy » h.s.

42.

Už přes tři a půl hodiny spí nahoře. Nevím jak se mám chovat až se probudí.

Uslyšela jsem hluk ze zhora. Šla jsem se tam podívat.

"Harry?" nic.

Šla jsem se podívat jestli byl pořád v ložnici.

Byl tam.

"Co děláš?"

"Spadl jsem z postele."

"Aha." bylo ticho. "Když budeš něco chtít tak budu dole." dodala jsem.

"Promiň mi to,prosím. Strašně mě to mrzí. Ani nevíš jak jsem se cítil. Když si mi řekla že jdeš pryč, nechal se tě. A víš proč?Protože jsem myslel, že potřebuješ čas. Možná jsem byl totálně na šrot, ale věděl jsem že jsem udělal chybu, velkou chybu.Myslel jsem, že když odejdeš a já ti nechám čas, že to bude lepší. Ale nevydržel jsem to. Potřeboval jsem tě tu mít. Každý večer jsem spal sám. Teda já spíš nespal, většinou jsem jen tak seděl s flaškou a s mobilem v ruce a čekal jestli napíšeš. Vydržel jsem hodiny sedět a jen tak koukat do zdi. Věděl jsem jak moc tě to bolí, jak moc jsem ti tím ublížil, protože to, být tady bez tebe bylo jako kdyby mi někdo vzal život. Nevěděl jsem co mám dělat, smiřoval jsem se i s tím že už se nevrátíš, vážně jsem nad tím přemýšlel, přemýšlel jsem nad tím, že by mohl být konec. Miluju tě, ale jestli potřebuješ čas, nechám tě. Jestli chceš konec, budu tě respektovat, smířím se s tím. Je to jen n-" spojila jsem naše rty. Nevydržela jsem to.

"I kdybych na tebe byla sebevíc naštvaná, nedokázala bych tě opustit."

"Tak strašně moc tě miluju. Je mi to líto."

"Já tebe taky."

"Bál jsem se o tebe. Bál jsem se o nás."

"Proč?"

"Myslel jsem, že se už nevrátíš."

"Harry, já se ale vrátila."

"Miluju tě." zašeptal.

"Miluju tě."

***

"Máš tady pěkný bordel." zvedla jsem na něj pohled.

"Celý dny jsem myslel jen na tebe ne na nějákej debilní bordel. Bylo mi to jedno."

"Uklidím to."

"Pomůžu ti."

"Dobře."

"Kolik flašek si vypil?" bylo jich tady hodně. Dokonce tu bylo i pár střepů.

"Nevím, šest? Možná víc?"

"To je za čtyři dny dost. Divím se že si neskončil v nemocnici."

"Bylo to v pohodě."

"To vidím." mohl mít nějakou otravu nebo já nevím co ještě. Nemuselo to dopadnout nejlíp.

"Ty střepy nech, uklidím to." řekl.

"Už je to všechno?" zeptala jsečm se když jsme dávali poslední věci do pytlů.

"Jo už jo. Odnesu to." jen jsem přikývla a šla se posadit na gauč.

"Strašně si mi chyběla." slyšela jsem Harryho chraplák a následně si ke mně přisedl a přitiskl si mě na sebe.

"Ty mně taky. Už se k tomu nebudeme vracet ano?" chtěla jsem na celou tu věc zapomenout.

"Dobře."