call me daddy » h.s.

12.

Nicol

Probudila jsem se protože jsem ze zdola slyšela bouchnutí dveří. Koukla jsem na hodiny.
Bylo už půl dvanáctý. Divila jsem se sama sobě protože se mi nestává moc často že se vzbudím takhle pozdě.

Šla jsem dolů a jakmile jsem ho uviděla běžela jsem k němu a obejmula ho.

"Nicol." obmotal kolem mě svoje ruce a já jsem se cítila úžasně.

"Stýskalo se mi." konečně jsem něco řekla a usmála jsem se.

"Mě taky, ani nevíš jak." řekl a políbil mě. Cítila jsem jak se pousmál.

"Miluju tě, tak moc." při těhle slovech mnou projela zvláštní vlna. Už jsem to slyšela tolikrát od Nialla, ale od Harryho to znělo jinak.

"Miluju tě." do očí se mi nahrnuli slzy ani nevím proč, prostě jsem začala jen tak brečet.

"Co se děje? Proč pláčeš?"

"Já - já nevím, promiň půjdu na chvíli nahoru. Až si uděláš všechno co potřebuješ tak přijď ke mě." jen přikývl a já jsem šla nahoru do pokoje převléct se do normálního oblečení, pak jsem šla do koupelny kde jsem si vyčistila zuby a učesala vlasy.

Když jsem se vracela do pokoje, Harry už seděl u mě na posteli.
Sedla jsem si k němu.

"Jak to bude dál? Co bude až se máma vrátí domů?" zamumala jsem a zamračila se.

"Nicol to nevím, ale to co vím je že udělám cokoliv proto abych mohl být jen s tebou. Klidně se rozejdu s tvojí matkou, ale musíš mi slíbit jedno, že se mnou zůstaneš a všechno spolu zvládneme." promluvil po chvíli ticha co přemýšlel a vzal mě za ruku.

"Nemůžeš se s ní rozejít, ani nevíš jak moc by jí to zníčilo." začala jsem brečet. Znovu.

"Ale co mám dělat? Nemůžu s ní být, nemiluju jí, to co se stalo mezi mnou a tebou mi otevřelo oči a já si uvědomil že, tě miluju." přišlo mi to tak strašně nefér proti mámě, nic takového si nezasloužila. "Prosím neplakej." dodal.

"Taky bych udělala cokoliv proto abych mohla být s tebou. Veř mi, že kdybych to věděla tak bych to udělala, ale já to sakra nevím. Nevím co se se mnou děje. Vždycky jsem věděla co dělat a taky jsem měla vždy všechno pod kontrolou, ale teď sakra nevim." zaplakala jsem.

"Pojď sem." řekl Harry a pořádně mě obejmul. Potřebovala jsem to. Políbil mě a začal mě pokládat na postel. Moc dobře jsem věděla co se bude dít dál.

Pořád mě líbal a u toho mi vyhrnoval tričko, které skončilo na zemi stejně jako všechno naše oblečení.

Cítila jsem jak do mě vniknul. Byl to úžasný pocit, po tak dlouhé době ho zase cítit.

"Pane bože Nicol." zavzdychal Harry a začal se pohybovat pořád rychleji. "Zlato řekni to. Kdo ti dělá tak dobře?"

"T - ty." moc dobře jsem věděla, že tohle není správná odpověď.

"Kdo?" zeptal se znovu.

"Ty d - daddy" bylo to tak sakra zvláštní.

"Ano, jen já." hned co to dořekl tak jsem se ocitla v té známé euforii.

"Nicol miluju tě."

"Já tebe taky."

-

Jen tak jsme leželi v posteli a nic neříkali.

Milovala jsem takové chvilky.

Milovala jsem je i s Niallem.

Nechtěla jsem na něj  myslet. Budu se s ním muset rozejít a všechno hodit za hlavu.

"Harry?"

"Ano?" zamumlal a přitom koukal se mi do očí.

"Vím že se chci rozejít s Niallem, ale co mu mám říct? Přece mu nemůžu pravdu. Co by jsi o mně myslel." vydechla jsem a posadila se, Harry se na mě upřeně díval.

"Prostě mu třeba řekni, že jsi si uvědomila pár věcí, že k němu už necítíš to co dřív nebo - já nevím, na tohle nejsem přeborník, promiň."

"Něco si vymyslím. Poslední dobou všem jen lžu. Lžu Niallovi, lžu svojí nejlepší kamarádce a dokonce jsem lhala i mámě. Volala jsem jí. Říkala mi, že ti volala, ptala se na tebe a taky se ptala proč si jí to nezvedal. Bylo to v té době co jsi byl v nemocnici a nechtěla jsem jí říkat že jsi tam byl kvůli mě." odvrátila jsem pohled od Harryho a dívala se na své nohy.

"Zlato nebyl jsem tam kvůli tobě. Mohl jsem si za to sám, neměl jsem si sedat za volat když jsem pil." uklidňoval mě, ale já jsem si pořád stejně myslela svoje.

"Už se o tom nebudeme bavit."

"Někdo zvonil. Dojdu tam" vstal a oblékl si boxérky a tričko. Jen jsem se usmála.

Ze zdola jsem uslyšela velkou ránu a jako by někdo na Harrryho řval.