call me daddy » h.s.

26.

"Nicol." někdo se mnou lehce třásl. Moc jsem na to nereagovala.

"Hmm." převalila jsem se z jednoho boku na druhý.

Pořád se mnou třepal.

"Urvu ti koule, rozmixuju Harolda a všechno to hodim psům jestli mě nenecháš spát." otevřela jsem oči a viděla ho jak se směje od ucha k uchu. To to nevyznělo dost jasně?

"Ty moc dobře víš, že bys toho litovala." věděla jsem kam tím míří. Sedla jsem si a rozkoukala se.

"Heej. Nebuď uchylnej už takhle po ránu." bouchla jsem ho po rameni.

"No dovol." dělal uraženého.

"Si povol."

"Co nebo koho?" zasmál se.

"Harry přestaň." docela dost jsem se červenala. Cítila jsem to. "Co bylo tak moc důležitý, že jsi mě musel budit?"

"Jen jsem ti chtěl říct, že mi volali z práce a musím tam jet asi na hodinku, možná na dvě. Vydržíš to tady sama?"

"Aha, fajn." nechtěla jsem aby někam jezdil.

"Vrátím se zpět co nejdříve." řekl a spojil na chvíli naše rty.

"Miluju tě."

"Já tebe. Ještě můžeš spát." to jsi uhodl.

"Za chvílli budu zpět. Pa." pousmál se.

"Dobře ahoj." zamumlala jsem jeho směrem a Harry odešel.

Neochotně jsem se vyhrabala z postele a šla se do koupelny vykoupat.

Pustila jsem na sebe teplou vodu a užívala jsem si ten pocit. Je to uvolňující.

Obalila jsem se do ručníku a vyfénovala si vlasy.

Ani jsem se nenamalovala.Stejně jsem nikam neměla namířeo.

Poté jsem si vyčistila zuby a odebrala jsem se do pokoje kde jsem si vytáhla čisté spodní prádlo, šedivé tepláky a volnější bílé tričko. Všechno jsem si na sebe oblékla a šla si udělat snídani.

Vzala jsem si jen jablko a udělala jsem si zelený čaj. Ten čaj miluju.

To co následovalo byla trochu chyba. Šla jsem k mámě do pokoje. Ani nevím proč jsem tam šla, prostě mě to tam táhlo.

Bylo tam hezky uklizeno. Postel ustlaná, nikde ani drobek. Bylo tak zvláštní tam být.

Na nočním stolku byla postavená fotka mě a mamky když jsme byli na nějaké oslavě. Mohlo mi být asi devět. Tahle fotka byla úžasná. Vzala jsem tu fotku do ruky a přejela po ní palcem.

Tak strašně mi chyběla. Cítila jsem slzy, které mi stéklali po tvářích.

Histericky jsem se sesypala k zemi a myslela jsem na ní.
Vlastně až teď jsem si to uvědomila co se stalo.

Vždyť ona už tu nikdy nebude se mnou. Už nikdy mi nebude radit co mám dělat. Nikdy neuvidí moje děti. Nikdy mě neobejme a neřekne mi, že bude všechno v pořádku. Nikdy na mě už nebude naštvaná, že jsem si půjčila její oblečení bez dovolení.

Už nikdy.

Litovala jsem těch dní, těch chvílí kdy jsem se s ní nebavila, protože jsem na ní byla třeba naštvaná.

Vlastně jsme se hádali kvůli blbostem.

Ale takhle život chodí. Litujeme něčeho co se stalo a už to nikdy nemůžeme vzít zpět. O tom je život. O chybách ze kterých se člověk ponaučí. Někdy to pomůže ale někdy naopak ne. Někdy toho budeme litovat do konce života.

To je přesně můj případ.

Kdybych jí zastavila a třeba jí to nějak vysvětlila, tak by tu ještě s námi byla. Všechno byla moje chyba.

Slyšela jsem bouchnutí dveří a něco ve smyslu 'jsem doma' ale vůbec jsem to nevnímala. Pořád jsem hystericky brečela a vyčítala si to.

"Zlato, panebože co se stalo?" hned ke mě přiběhl a obmotal kolem mě svoje ruce.

"H - Harry." zasýpala jsem. Vůbec jsem nepoznávala svůj hlas.

Harry

Seděla na zemi a hrozně plakala. Bežel jsem k ní a objal jí. Byla bledá jako stěna.

"Zlato, panebože co se stalo?" v rukách držela nějakou fotku. Koukl jsem se na ni. Byla tam s Amandou a obě na sobě měli šaty a byly hezky učesané, asi byli na nějaké slavnosti.

"H - Harry." spíš to zašeptala. Měla úplně mokré tváře.

"Ššš, neplakej." šeptal jsem jí do ucha uklidňující slova. Bylo mi jí tak moc líto. Takhle zničenou jsem jí ještě neviděl.

"On - ona tady - ona tady už není." vykoktala ze sebe.

"Já vím, je mi to líto." vážně to tak bylo. Přitáhla si mě ještě víc k tělu.

"Harry je - je to moje vina." to nebyla pravda.

"Ššš, nemysli na to. Pojď si lehnout a já ti přinesu čaj." vzal jsem jí do náruče a přenesl do ložnice kde jsem jí položila na postel a přikryl peřinou.

"Nic nepotřebuju. Chci aby si šel ke mě, prosím." neváhal jsem a lehl si k ní.

Položila si hlavu na mou hruď. Kreslil jsem jí na záda kroužky a po chvíli pravidelně oddechovala.

Usnula.

Musí to být pro ní těžké. Byla pod tlakem, musela být hrozně vynervovaná, vyčerpaná.

Kdybych já byl na jejím místě tak bych jen jezdil povšech možných barech a opíjel se do bezvědomí. Vždycky jsem všechno řešil chlastem, přišlo mi to jako dobré řešení. A dělám to do teď.

Alkohol vždy pomůže zapomenout. Bouhužel jen na chvíli a pak jste zase zpět v tom čemu se říká realita.

Potřeboval jsem si udělat ještě nějaké věci do práce. Pomalu a opatrně, abych jí nevzbudil, jsem vylezl z postele a šel do obýváku. Zavřel jsem za sebou dveře.

Zapnul jsem si svůj notebook a začal pracovat.

-

Nicol

V posteli jsem byla sama. Koukla jsem se na hodiny. Ukazovali 15:48. Zase jsem spala dlouho.

Tomu bych se ještě nedivila, ale když jsem byla mladší tak jsem nikdy neusla přes den.

Vylezla jsem z postele. Potřebovala jsem sprchu. Cestou do koupelny jsem se zastavila před zrcadlem a vypadala jsem opravdu hrozně. Byla jsem vybledlá, měla jsem kruhy pod očima a taky jsem měla ty oči červené.

Sundala jsem ze sebe všechno oblečení a ještě se pozorovala v zrcadle. Přišlo mi že jsem hrozně zhubla. Je pravda, že jsem toho moc v poslední době nesnědla.

Vlezla jsem do sprchy a pustila na sebe proud studené vody abych se probrala. Byl to hrozný pocit. Měla jsem husí kůži úplně všude.

Ono taky není normální se sprchovat studenou vodou v půlce prosince.

Neměla jsem vůbec žádnou vánoční náladu. Poslední co chci je lítat po obchoďacích a shánět nějaké přiblblé dárky.

Vůbec jsem nevěděla jak to bude všechno probíhat, ale to co chci je,že na Vánoce už chci bydlet u Harryho.

Potřebovala jsem začít od začátku a nechat všechny problémy, všechny deprese někde hodně daleko.