call me daddy » h.s.

68.

Byl to konec. Konec mezi mnou a Harrym.

Jen tak sedím,koukám do zdi a dvě hodiny v kuse brečím jako psychopat. Ztratila jsem všechno. Naprosto všechno co jsem měla. Byl můj život.

Proč jsem se tak rychle sbalila a nepromluvila si s ním o tom? Jsem kráva.Ten pocit že už s ním nikdy nebudu moct být je příšerný. Je to tisíckrát horší než to když mě podvedl.

Jsem v Londýně. V tom bytu jako předtím.

Mám u Harryho spoustu věcí. Nevím kdy si pro ně pojedu. Doufám že co nejdřív, chci to mít za sebou.

Můj život stojí za nic.

Harry

Tak jo. Možná jsem řekl, že by jsme to měli skončit, ale nečekal jsem že to půjde tak rychle. Myslel jsem že se budeme tak moc hádat že stejně skončíme v obětí toho druhého a na to všechno zapomeneme, ale nestalo se tak. Posral jsem všechno.

Ona už se nevrátí

-

"Jsem zvědavá."

"Tak se koukej."

"Áíí.."

"A máš to."

"Jak víš že je nesnáším?!"

"Já vím vše."

-

"Miluju tě" zašeptal jsem ji do ucha.

"Já tebe taky."

-

"Miluju tě, pamatuj si to."

-

"Nicol tak mě sakra trochu pochop. Nemůžu tady bydlet, chápeš to? Prostě to nejde!"

"Všechno jde ale musíš chtít!"

"Tak potom nechci!"

-

"Jdi pryč!"

-

"Chci jít pěšky." .

"Nicol."

"Když chci jít sakra pěšky tak potom půjdu. Nech mě na pokoji!"

-

"Lepší než tady být s tebou."

-

"Je to tvoje chyba! Kdyby si jí to neřekl tak by se nic z toho nestalo. Za všechno můžeš ty! Nenávidím tě!"

-

"Já - Harry asi by jsi něco měl vědět."

-

"Cože - cože? Ty jsi - sakra co? V kolikátým jsi měsíci? Pro krista, proč si mi to neřekla?"

-

"Harry šla jsem na potrat."

-

"Ty mě nechápeš?! Ty mě nechápeš!? Harry mohl bys do prdele myslet taky na to jak jsem se cítila já a nemyslet pořád na sebe? Víš jaký to pro mě bylo? Vědět že jsem zabila vlastní dítě? Já bych si to nechala ale za prvé jsem moc mladá. Na výchovu dítěte jsem ještě nebyla připravená a za druhé co bych asi řekla mámě? Že to dítě čekám s tebou? No jasně to by bylo úplně v pohodě."

-

"Pššt. Neplakej."

"Já - já chci jít pryč, prosím."

-

"Harry je to pořád to samý. Není to kvůli tobě, vážně ne. Dělám si to sama. Kdykoliv když se něco stane, vzpomenu si na to jak jsem byla malá. Vzpomenu si na mámu. Ale já už se nechci topit v depresích, prostě nechci. Trvalo to dost dlouho, ale včera to na mě znovu spadlo. Prostě o tom nebudeme mluvit ano?"

-

"Příjde mi jako kdyby pokaždý když pláčeš, že tě ztrácím."

-

"Ne nejsi! Chováš se jako psychopat!"

"Já? To ty se tady chováš jako."

"Jako co Harry? Jen to řekni."

"Jako děvka!"

-

"Milovala? Proč mluvíš v minulém čase?! Proč sakra mluvíš v minulém čase!?"

-

"Harry, já se vrátím vždy."

-

"Harry to bolí! Přestaň!"

-

"Vím že si s ní spal!"

"Co - co?"

"Prostě mě nech být! Běž si za ní!"

Při téhle vzpomínce jsem se přistihl jak brečím.Bylo mi ze všeho na nic. Tolik jsme si toho spolu prožili a je to všechno pryč.

Navždy.

"Čau, jsem doma!" Trevor. Nevěnoval jsem tomu žádnou pozornost.

"Je tady někdo?" neodpovídal jsem.

"Proč je tady sakra takový bordel? Panebože co ti je?Máš to tu celý rozmlácený." stoupl si předemě. "Hej!"

"Kde je Nicol?" neodpovídal jsem mi na nic, prostě jsem seděl jako tělo bez duše. "Do prdele můžeš mi odpovídat?!Kde je?"

"Dej mi pokoj." jediné co jsem mu řekl.

"Co se stalo?"

"Odešla."

"Co?!"

"Seš sluchej?! Odešla. Opustila mě. Je konec."

"Co jsi jí udělal?!"

"Zase já?! Proč bych jí měl zase dělat něco já?!"

"Za většinu věcí si mohl ty, řekla mi to. Všechno." Měl pravdu. Skoro vždy jsem to podělal já.

"Chci bejt sám."