call me daddy » h.s.

34.

Probudila jsem se vyzvánění mého telefonu .Myslela jsem, že ho vyhodím z okna.

Koukla jsem se na display. Byla to Lisa.

*Ahoj.* řekla jsem rozespale.

*Ahoj zlato, nevzbudila jsem tě?*

*No popravdě jo, ale to nevadí,měla bych už vstávat. Co potřebuješ?*

*Jen jsem se chtěla zeptat kdy přijedeš, máme tady pro tebe taky něco, no a pro Harryho taky.* pro Harryho?

*Dneska už něco mám, ale šlo by to zítra?*

*Zítra kolem oběda?*

*Jo fajn, budeme se těšit.*

*My taky, pa.*

*Ahoj.* položila jsem to.

Harry ještě v klidu spal.

Potřebovala jsem si dát sprchu.

Hned poto jsem si na sebe vzala oblečení na doma a začala s úklidem.

Vyházela jsem všechny nepotřebné papíry, mašle no prostě všechen bordel.

Harry

Vzbudil jsem se sám v posteli. Nevím co blázní, je teprve deset.

Sešel jsem dolů a všechno bylo uklizeno.

"Zlato?"

"No?" zřvala z5. "Co?" přiběhla.

"Nemusela si to uklízet sama, pomohl bych ti."

"Pozdě."

"Dobré ráno." lolíbil jsem jí.

"Dobré."

"Máš mnohem lepší náladu."

"Jen díky tobě." usmála se. "Volala mi Lisa a mluvila divně."

"Jak divně?"

"No nejdřív se ptala kdy přijedu, to je ještě v pohodě. No, ale pak máš přijet i ty, že pro tebe taky něco mají,prý máme přijet spolu."

"Nevím jestli je to dobrý nápad." co když něco tuší?

"Myslíš si že něco ví? Jako, že my dva jsme spolu?"

"Něco si myslet musí když ses jen tak nastěhovala sem."

"Měla bych jí to říct."

"Možná to bude lepší." pokrčil rameny.

"Fajn."

"Harry v kolik mají přijet tvoji rodiče?"

"Asi ve čtyři."

"Co si budou myslet?"

"O čem?"

"O nás. Říkal si, že jsi jim o nás neřekl a jestli jsi jim teda řekl o mámě tak to bude trochu divný."

"S tím si nedělej starosti."

"Mám z toho strach."

"Nemysli na to. Uvidíš, bude to v pohodě." přitáhl jsem si jí do obětí.

"Dobře."

***

"Musíš to uvařit ty. Sám." zdůraznila to slovo 'sám'.

"Pomůžeš mi."

"Ne, co když to zkazím. Takhle to kdyžtak bude na tebe." řekla se smíchem.

"Fajn, ale budeš mi v kuchyni dělat společnost."

"Platí." usmála se a políbila mě. "Kdy si naposledy viděl rodiče?"

"Na Vánoce."

"Proč se nevídáte častěji?"

"Nemám s matkou moc dobrý vztah. Vždycky všechno muselo být podle ní."

"Měli byste si k sobě najít cestu. Vím co říkám. Každý den lituju těch dní kdy jsem se s mámou nebavila. Jednou tě to bude mrzet, vás oba." tohle vím moc dobře. Někdy se s ní dá mluvit, ale jak jsem začínal být starší bylo to peklo. Jednou jsem se prostě rozhodl, že si zavedu firmu a koupím si dům někde daleko aby mi pořád nemohla mluvit do života. A to se stalo.

"Já vím." jediné co jsem n to řekl, asi to nemylo dost ale nevěděl jsem co na to říct.

"Máš sourozence?" tohohle jsem se bál.

"Jo." další člověk se kterým si nerozumím.

"Opravdu? Kluk nebo holka?"

"Kluk."

"Jak se jmenuje?"

"Trevor."

"Hádám, že je mladší?"

"Je mu 21."

"Přijede taky?"

"Doufám, že ne."

"Proč?" má tolik otázek.Je roztomilá když jen tak sedí a poslouchá každé slovo.

"Je to blb. Vypadá jako neviňátko a teď mi prosím věř, je schopnej všeho. Klidně ti navykládá i to co není možný a stejně tomu uvěříš."

"Hodně toho o tobě ještě nevím."

"Myslím, že teď už víš všechno."