call me daddy » h.s.

8.

PŘEDEM UPOZORŇUJU ŽE NEROZUMÍM TĚM VĚCÍM OKOLO DOKTORŮ A PORANĚNÍ TAKŽE TO NEBUDU MOC POPISOVAT,TAK TO PROSÍM RESPEKTUJTE..DĚKUJU))))

Nicol

Když jsem se uklidnila tak jsem si šla s mobilem v ruce pustit televizi. Přepínala jsem programy a nechala tam zprávy.
Koukala jsem se a hlásili tam nějakou bouračku tak jsem to dala víc nahlas.

Okamžitě jsem ztuhla a do očí se mi začali valit slzy. Uslyšela jsem zvonek tak jsem celá ubrečená došla otevřít. Byl to Niall.

"Co se stalo? Proč brečíš?" vtáhl si mě do obětí a kreslil kroužky na záda.

"Já potřebuju do - do nemocnice. Harry měl bouračku"

"Co? Cože?" vyhrkl a zamračil se. "Odvezu tě tam, pojď."

"Děkuju." vzala jsem si na sebe bundu a obula si boty. Niall už nic neříkal a šli jsme k němu do auta.

Zapnula jsem si pás, Niall nastartoval a vyjeli jsme.

"Zlato?" po tomhle oslovení mi naskočila husí kůže.

"Hmm?" jediný na co jsem se zatím zmohla.

"Já - víš volal jsem ti a taky ti psal, víš o tom? Bál jsem se o tebe." jeho výraz byl starostlivý, on byl takový.

Samozřejmě, že jsem o tom věděla, ale kdybych mu to řekla tak bych mu musela vysvětlit spoustu dalších věcí co by neměl nikdo vědět. Ani on, vím že je to vůči němu nefér ale prozatím mu to co se stalo s Harrym nechci říkat a ani nevím jestli toho budu někdy schopna. Měla bych se stydět.

"Nicol?" vyrušil mě z mého přemýšlení.

"Jo - víš já - měla jsem vypnutý zvuk." pokusila jsem se o úsměv ale moc mi to nešlo.

"Aha." vypadal zklamaně. Nevěřil mi to.

Dalších deset minut cesty do nemocnice bylo v autě ticho,jen jsem poklepávala flustrovaně do sedačky a tak trochu plakala.

"Jsme tady." oznámil mi Niall a podíval se na mě.

"Jo, dobře. Půjdeš se mnou?" optala jsem se.

"Nevím jestli je to dobrý nápad."

"Proč?" zamračila jsem se. Choval se zvláštně.

"Neřeš to, jdeme."

Došli jsme k Harryho pokoji ale dovnitř jsem šla jen já. Nechápala chování Nialla.

Nevypadal moc šťastně když jsem otevírala dveře od jeho pokoje.

Když jsem tam vešla tak jsem se hrozně lekla. Byl úplně bez barvy a měl zavřené oči.Bylo mi ho hrozně líto.

"Harry." z oka mi vypadla první slza a po ní hned druhá,třetí. "Proboha."

Okolo pravého oka byla velká modřina, ruku měl v nějakých obvazech a taky na nich měl modřiny, docela velké.

Sedla jsem si k němu na židli a chytla ho za ruku.

Něco tu smrdělo. On pil.

Určitě se opil kvůli té naší hádce. Takže za tu bouračku můžu já. Kdybych nebyla tak drzá tak by se nic z toho nestalo. Do prdele.

"Harry je mi to líto, tak moc. Prosím promiň. Je to všechno moje vina." zamumlala jsem tiše, pořád jsem brečela.

"Nicol." uslyšela jsem jeho hlas, byl hrozně tichý.

"Je mi to líto." opakovala jsem se už po několikáté.

"Nemůžeš za to." zkusil se usmát, ale moc mu to nešlo.

"Bolí to hodně?" ježiš co je to za stupidní otázku? Je jasné, že ho to bolí.

"Není to tak hrozný." vydal ze sebe a tentokrát se už usmál.

-

"Harry už půjdu, Niall na mě čeká na chodbě a navíc za chvilku končí návštěvní hodiny."

"Jo a příjdeš zítra?" podíval se na mě, nebyl rád, že je tu Niall. Poznala jsem to.

"Jasně, že jo." usmála jsem se i když mi moc do smíchu nebylo. Naklonila jsem se k němu a dala mu pusu na tvář.

"Nicol miluju tě." dělala jsem, že jsem to neslyšela. Tohle bylo špatné.

"Tak ahoj." řekla jsem a zabouchla za sebou dveře.

Na chodbě čekal Niall.

"Promiň že mi to tak dlouho trvalo." omluvně jsem se na něj usmála.

"V pohodě." podle jeho výrazu to moc v pohodě nebylo. Už od začátku bylo vidět, že mu Harry vadí.

Dal mi ruku kolem pasu a vyšli jsme k jeho autu.

"Chceš dneska zůstat u nás? Myslím, že by to bylo lepší"

"Dobře. Děkuju za všechno." smutně jsem se pousmála.

"Nemusíš děkovat. To je jasný. Jsem tvůj kluk, udělal bych pro tebe cokoliv." dál jsem nic neříkala. Chtělo se mi brečet z toho všeho.

Tvůj kluk.