call me daddy » h.s.

59.

"Nicol?"

"Hmm?" řekla jsem s plnou pusou. Právě jsme večeřeli.

"Nechtěl jsem se ti hrabat ve věcech, nechci aby sis o mě myslela že sem takový, ale našel jsem v ložnici zahrabané takové album fotek? Prostě tam jsi ty a - a Niall."

"Nevím kde se to tam vzalo." a pak mi to došlo. Možná to bude ta věc co mi tehdy dal když jsme se potkali a on mě pak vezl domů. Úplně jsem na to zapomněla. "Jo,už si vzpomínám. Potkali jsme se v Londýně a on mi dal něco a bylo to zabalené v tašce, nejspíš to bylo ono. Zapoměla jsem na to."

"Aha."

"Vadí ti, že to mám u sebe?"

"Ne, jen mi to přišlo - divný."

"Můžu to dát pryč." nechtěla jsem to dělat. Přeci jen, i když už s Niallem nejsem, jsou to hezké vzpomínky.

"Takhle jsem to nemyslel, jen jsem se tě na to chtěl zeptat, to je celý." nevypadal na to, že by mu to vadilo.

"Dobře."

Harry sklidil ze stolu a šel se nejspíš osprchovat.

Já jsem si byla ještě připravit nějaké věci do školy.

"Harry už jsi hotový?" zaklepala jsem na dveře od koupelny.

"Co?!" slyšela jsem téct vodu.

"Už jsi hotový?"

"Počkej!" ozval se. "Už tu máš volno." otevřel dveře.

"Jo, díky." usmála jsem se.

"Půjdu do postele, přijdeš?"

"Ne Harry, budu spát venku v tom mrazu." protočila jsem očima.

"Al - Hej! To bylo pěkně hnusný."

"Neříkej že si mi na to skočil!" málem jsem chytila záchvat smíchu.

"Ne, ne neskočil!" zmatkoval. Skočil na to.

"Nekecej!" bouchla jsem ho do ramene.

"Jdi se vykoupat a nech toho!" tentokrát už se taky zasmál.

"A ty skus někdy přemýšlet ano?"

"Uvidíme se v posteli."

"Já spím venku, zapomněl si?"

"Hahaha." pronesl ironicky.

Už jsem to dál neřešila a zalezla do sprchy. Celá jsem se i s vlasy umyla a nechala to ze sebe smýt. Obalila jsem se do ručníku a šla si pro pyžamo.

"Harry kde mám oblečení?"

"Ve skříni." dělal něco na mobilu.

"Ty jsi mi ho i vybalil?"

"Jo. Pojď už si lehnout, prosím."

"Můžu se převléknout?"

"Klidně můžeš bý-"

"Sklapni!" hodila jsem po něm bačkoru.

"Tak jsi se zeptala, jen jsem chtěl odpovědět." zasmál se.

"Normální odpovědi nemáš co?"

"Ne, zlato to nemám."

"Fajn." shodila jsem ze sebe ručník a začala jsem se převlékat. Bylo mi jedno, že to dělám před ním.

Skočila jsem do postele a on pohled aka 'myslíš to sakra vážně?!'

"Copak?"

"Ehm nic, co by?"

"Dobře." byl mimo. "Jdeme spát?"

"Já myslel, že spíš venku."

"Dobrou."

"Dobrou zlato." přitiskla jsem se víc na něj.

-

Nějak k ránu jsem se probudila a běžela na záchod. Bylo mi špatně od žaludku a motala se mi hrozně hlava.

Vyzvracela jsem snad celou večeři. Opláchla jsem si obličej a šla zpět do postele. Svítilo se tu.

"Jsi v pohodě? Slyšel jsem jak si se vzbudila."

"Je mi příšerně." taky mě bolelo břicho.

"Chceš přinést nějaké prášky?"

"Ne." zamumlala jsem."Kolik je hodin?"

"Bude šest." řekl. "Dneska nikam nepůjdeš a budeš doma." Nakázal mi Harry.

"Hmm, jdu spát. Promiň, že jsem tě vzbudila."

"To je v pohodě. Budu s tebou dneska doma."

"Klidně jdi do práce."

"Nenechám tě tady."

"Díky."

"Pojď si lehnout, jsi bílá jako stěna."