call me daddy » h.s.

54.

"Co tady dělá on?" procedil nepříjemně přes zuby Harry.

"Asi bych měl jít." ozval se Niall.

"To bys měl." řekl znovu Harry.

"Ne, to ty bys měl jít." taky jsem změnila tón hlasu. Harry by měl odejít.

"Ne Nicol, to je dobrý. Vážně bych měl asi vypadnout." bylo mi Nialla líto.

"Nemáš důvod chodit pryč." podívala jsem se na něj.

"Prostě odejdi." ozval se znovu Harry.

"Ty mi dej pokoj. Nicol půjdu, pak mi zavolej. Ahoj." obešel Harryho a zmizel.

"Jsi spokojený?!" zavírala jsem dveře ale Harry tam strčil nohu.

"Můžeme si promluvit?" řekl už trochu jemněji.

"Ne." odsekla jsem.

"Proč ne?"

"Odejdi!" 

"Neodejdu! Tentokrát už ne! Chci si promluvit a neodejdu bez toho, aniž by sis se mnou nepromluvila!"

"V tom dopise si psal, že mi dáš tolik času kolik budu chtít!"

"Ale došlo mi že to nemá smysl! Teď se tě na něco zeptám a ty mi tady na místě pravdivě odpovíš dobře?" nic jsem neříkala.

"Je to konec?" 

"Já - Harry.." cítila jsem slzy jak stékají po mé tvaři. Je to konec?

"Neříkej že to nevíš, jestli řekneš že ano nechám tě, jestli řekneš, že ne, půjdeš se mnou domu. Teď hned." dělá si ze mě srandu. Je jasné že s ním nikam nepůjdu ale nevím jestli to je konec.

"N - nechci s tebou jít domů." vykoktala  jsem ze sebe. 

"Takže konec?"

"Harry, já nevím. Nechci s tebou jít domů. Ale nevím jestli je to konec." stál mezi dveřmi a nic neřekl. "Bude lepší když se teď nebudeme nějakou dobu vídat."

Nebude to lepší. Bude to mnohem horší.

Otočil se, nic neřekl a odešel. Co jsem to provedla?

Zavřela jsem dveře a sjela po nich na zem. Začala jsem plakat ještě víc.

"Proč plačeš?" přiběhla Sarah. Nemůžou mě takhle vidět.

"Já - já nepláču." začala jsem si utírat slzy a snažila se usmát. "Běžte si hrát,za chvíli za vámi přijdu. Utíkej." bez jediného slova odcupitala zpátky.

Snažila jsem se uklidnit ale nešlo to. Nemůžu před holkami brečet.

"Nicol!" zařvala Sarah z obýváku.

"Jo já už jdu!" utřela jsem si všechny slzy a šla za nimi.

"Copak?"

"Jak se zapíná ta televize?" zapnula jsem jí a odložila ovladač.

"Díky." Jen jsem se na ně usmála.

"Půjdu si na chvíli lehnout ano?"

"Dobře." řekly a dál sledovaly pohádku v televizi.

Plácla jsem sebou na postel a znovu se spustil proud horkých slz které dopadali na polštář. Cítila jsem se příšerně.

Co jsem to udělala? Vzal to tak že je mezi námi konec? Miluju ho, ale jsem hrozně zmatená. V tu chvíli jsem nevěděla co dělat. Kdybych s ním šla tak by si určitě myslel, že jsem všechno smazala ale tak to není. Možná z toho dělám moc velkou tragédii, ale chovám se tak jak si myslím  že je to správné. Rozhodně to nedělám proto aby trpěl. Já totiž trpím víc než on.

Harry

"Kurva!" bouchl jsem pěstí do volantu. Jsem příšerně naštvaný. Ne na Nicol,  ale na sebe.

Nemůže být mezi námi konec. Potřebuju jí. Nevím co si mám myslet. Moje pocity jsou smíšené. Jestli tím chtěla naznačit, že už se mnou být nechce, nepřežiju to. Miluju jí a na tom se nic nezměnilo a ani měnit nebude. Potřebuju jí mít u sebe, potřebuju se jí dotýkat, potřebuju její rty na těch svých, potřebuju cítit její vůni, potřebuju jí celou. Už je to hrozně dlouho. Ale můžu si za to sám.

Jestli se mi do 14ti dnů neozve, budu to brát jako úplný, definitivní  konec.