10 Ways To Love // CZ FF (probíhá korekce)

14

Rychle jsem došla ke skříňkám, abych stihla hodinu. Měla jsem trochu zpoždění, protože mě Kate zdržela. Skoro jsem běžela. Rychle jsem si hodila matiku a biologii do skřínky, vzala jsem si věci na výtvarku a odešla jsem do třídy.

Těsně před dveřmi jsem narazila na Stylese. Čekala jsem, že mi něco řekne, zanadává si nebo na mě alespoň hodí nějaký obličej, ale nic. Vůbec nic. Pustil mě do třídy a já došla ke svému stojanu, celá zmatená. Vzala jsem si svůj návrh tetování z minulého týdne ze skříně a odnesla si ho ke stojanu. Se zvoněním vešel pan učitel Heller do třídy. Pozdravili jsme ho a sedli jsme si na své židličky vedle stojanů s výkresy.

„Dneska máme v plánu vysvětlovat vašim spolužákům význam vašeho návrhu," řekl pan Heller, rozhlížejíc se po třídě.

„Je tu někdo, kdo by chtěl začít?" zeptal se nás, ale nikdo nezvedl ruku.

Pan učitel Heller vyvolal jednu moji spolužačku, která nakreslila srdce. Řekla nám, že láska je podle ní ta nejdůležitější věc. Další šel nějaký kluk z vedlejší třídy s nějakým výkresem, ale nudil mě, takže jsem mu moc pozornosti nevěnovala. Po něm šla jedna holka, která měla nápis Family. Odůvodnila to pouze tím, že bez rodiny by nebyla nic. 

Trochu jsem znervózněla a začaly se mi potit ruce, když pan Heller řekl mé jméno. Šla jsem k tabuli a postavila můj návrh na stojan před celou třídu. Nadechla jsem se, přičemž jsem se zaměřila na jeden bod na zadní stěně třídy, abych se nemusela dívat na všechny ty lidi, kteří na mě zírají.

„Nakreslila jsem slunce, měsíc a hvězdu. Je to jednoduché, ale přesto celkem složité pochopit. Má to skrytý význam, který najdou jen ti, co je to zajímá. Slunce znamená něco, bez čeho nepřežijeme. Ukazuje pro nás nejdůležitější věc. Měsíc, značí pravý opak a to, že věci nemůžou být stále jen dokonalé. A to, že špatné věci mají svůj význam. Hvězda je naděje. Když  už jsme na tom nejhůř, stojíme v té největší tmě. Hvězda je to, co nám pomáhá to vydržet a dodává nám naději. Všechno tohle dohromady je nakonec něco dobrého, jen my to musíme objevit a přijít na to, jak se k tomu postavit," dokončila jsem svůj proslov, přičemž jsem vydechla všechen vzduch, který jsem v sobě zadržovala.

Když jsem se podívala po třídě, znovu jsem ucítila, jak stoupá má nervozita. Viděla jsem všechny ty lidi, kteří na mě koukají. Koukla jsem se Harryho směrem a zjistila jsem, že se na mě usmívá. Ne, ten jeho úsměv, který má na tváři vždycky, když dělá něco špatného, ale jiný, upřímný úsměv.

„Velmi dobré, opravdu, slečno Jamesová," řekl pan učitel Heller a já se na něj usmála.

„Děkuju," odvětila jsem, přičemž jsem si vzala svůj výkres a šla si sednout zpátky.

„Pan Styles," vyvolal pan  učitel Harryho. Ten se zvedl ze židle a postavil na stojan svůj návrh.

Na bílém papíře byl nakreslený motýl. Byl docela velký a poměrně detailně nakreslený. Nevěděla jsem, že Harry umí kreslit, ani bych to do něj neřekla. Nebyl prostě ten typ kluka.

„Nakreslil jsem motýla. Možná, že vám to přijde nesmyslné, ale motýl je to, co opravdu vystihuje některé lidi," začal Harry, já ho pečlivě poslouchala. Nemohla jsem od něj odtrhnout oči, „všechno to začalo u housenky, která se nikomu nelíbí. Později, když už to nikdo nečeká, se promění v krásného motýla. Je to podobné, jako lidé. Neznáte je a myslíte si, že víte, jací jsou, ale vlastně je vůbec neznáte. Když je opravdu poznáte, zjistíte, že jsou úplně někdo jiný. Lepší lidé," říkal Harry opravdu procítěně, dívajíc se na mě. Ne, na mě, díval se mi přímo do očí, tak intenzivně, jak to jen šlo.  „Další důvod, proč jsem si vybral motýla, je že může kdykoliv kamkoliv odletět a nechat všechno být. To je to, co bych občas chtěl udělat. Všechno hodit za hlavu a odletět," dodal ještě Harry, mně přišlo, že mu poprvé v životě naprosto rozumím.