10 Ways To Love // CZ FF (probíhá korekce)

34

Dotáhla mě na záchodky v baru. Pochopil jsem, o co jí jde. I přes to, kolik alkoholu jsem vypil, byl jsem si jistý, že tohle není správné. Na jednu stranu bych potom třeba zapomněl na Georgii, ale na tu druhou bych ji takhle nedokázal ublížit.

Megan se po mně plazila a líbala mě na krku. Tiskla mě ke zdi, její ruce se zarývaly do látky mého trika. Pokusil jsem se ji odstrčit, ale ona se na mě vrhla znovu. Sakra. Sakra. Sakra.

Znovu jsem ji odstrčil a držel jsem ruce natažené před sebou, aby se ke mně už nepřibližovala.

„Co je? Chceš se ujmout vedení, Harry?" zeptala se mě, přičemž si rozepla knoflíček na její halence. Odhalila ještě víc, než do teď. Zavrtěl jsem hlavou, myslím, že v tu chvíli jsem přemýšlel naprosto střízlivě. Tohle mě vyvedlo natolik z míry, že ze mě nejspíš všechen alkohol vyprchal.

Ano, chtěl jsem se bavit, ale teď když na to přišlo - Nemohl jsem, nechtěl jsem.

„Megan.. Já tohle nechci," řekl jsem rozhodně, ona povytáhla obočí a dala ruce v bok.

„Cože? A co mělo znamenat to tancování, to jak jsi se mnou flirtoval a.. To všechno?" zeptala se a já si povzdychl. Zkazil jsem to, ale zastavil jsem to dřív, než jsem to zkazil úplně.

„Omlouvám se, jestli sis myslela, že se s tebou chci vyspat. Asi. Už půjdu," řekl jsem a potom jsem rozrazil dveře od záchodků, prodral se mezi lidmi na tanečním parketu. Potom jsem vyběhl ven z baru.

„Do prdele!" ulevil jsem si, když jsem byl konečně venku na vzduchu. Nebyl jsem na tom, ale o moc lépe. Vůbec jsem nevěděl, kde jsem a jak se dostanu zpátky domů.

Chvíli jsem šel po ulici. Byla téměř prázdná. Za chvíli jsem došel k místu, kde bylo pár laviček. Byl to nejspíš nějaký malý park. Takhle ve tmě to tu bylo docela děsivé, ale mně to bylo jedno. Sedl jsem si na lavičku, která byla osvětlená pouliční lampou, a díval jsem se do dálky malého parku.

Za chvíli jsem neodolal a vytáhl z kapsy mobil. Projel jsem kontakty a zastavil se u Georgiina čísla. Chvíli jsem váhal, ale nakonec jsem vytočil její číslo a přiložil si telefon k uchu. Poslouchal jsem, jak se párkrát ozval vyzváněcí ton a potom jsem slyšel cvaknutí a to, jak zvedla telefon. Nevěděl jsem co říct, jen jsem seděl a poslouchal zvuk z druhé strany.

„Harry?" řekla konečně Georgie. To, jak vyslovila mé jméno, mi stačilo k tomu, abych se rozbrečel. Tolik mi chyběla, potřeboval jsem ji. Byla jediná věc, která mě dělala šťastným, ale to je všechno minulost. Teď jsem v New Yorku a začínám nový život.

„Harry.. Jsi tam?" zeptala se a já jsem dál brečel. Neschopný říct jediné slovo. Doufal jsem, že nezavěsí, chtěl jsem poslouchat její hlas. Nestyděl jsem se za to, že brečím, vlastně to byla docela úleva. Konečně ze sebe všechno dostat.

„Nevím, co se stalo, Harry. Proč jsi odjel?" zeptala se a já zavrtěl hlavou. Zněla tak smutně, zničeně.