10 Ways To Love // CZ FF (probíhá korekce)

21

Tázavě jsem se podívala na mámu, která se na mě naštvaně dívala s rukama v bok. Stály jsme na chodbě, já se pokusila odejít, ale máma mi zablokovala cestu. Nechápu, o co jí šlo. Nic jsem neudělala.

„Co je, mami?" zeptala jsem se otráveným tónem.

„Hádej? Kdo je ten Styles, co?" zeptala se mě, přičemž povytáhla obočí. Povzdychla jsem si.

„Doučuje mě matiku?!" řekla jsem, jako kdyby to nevěděla. Víc jsem jí odmítala říct.

„Tenhle potetovaný frajer tě něco doučuje, jo?" zeptala se mě a já protočila očima.

„Jo, mami. Dneska to byly logaritmy," odvětila jsem a hodila po ní popsané papíry, na které jsem počítala příklady. Rychle jsem vyběhla po schodech do svého pokoje. Dveře jsem za sebou zamkla, aby sem nemohla jen tak vtrhnout.

Sedla jsem si na postel, přičemž jsem si položila hlavu do rukou a povzdychla si. Měla jsem pravdu. Mámě se Harry nelíbí, kvůli tetování a nemá o něm dobré mínění. Trochu jsem doufala, že by ho prostě mohla brát v pohodě. Malou naději jsem měla. Zklamala mě.

Podívala jsem se na noční stolek, kde ležela knížka, kterou jsem už dočetla. Vzala jsem ji a uklidila zpět do knihovny, přesně na to samé místo, odkud jsem ji vzala. Vytáhla jsem si další knížku, kterou jsem ještě nečetla a položila jsem ji na noční stolek. Momentálně jsem neměla náladu na čtení, a tak jsem si ji tam jenom připravila na potom.

Sedla jsem si zpátky na postel a podívala se na hodinky. Bylo půl šesté a já na zítra neměla žádnou práci do školy. Přemýšlela jsem, co bych mohla dělat. Napadlo mě, že zavolám Adamovi a zeptám se ho, jestli by nechtěl přijít. Docela ráda bych si s ním promluvila a zkusila mu říct o mně a Harrym, pokud to zvládnu.

Vzala jsem telefon a chvíli přemýšlela, jestli tohle opravdu chci udělat. Chtěla jsem využít situace, dokud jsem odhodlaná mu to říct. Doufala jsem, že čím dřív to udělám, tím lépe. Potřebovala jsem mu to říct, ale bála jsem se jeho reakce. Doufala jsem v nejlepší a vytočila Adamovo číslo. 

„Ahoj, Gee!" ozval se Adam a já poznala, že má dobrou náladu.

„Ahoj. Napadlo mě, jestli by ses nechtěl stavit?" navrhla jsem a on chvíli váhal.

„Když pár minut počkáš, budu u tebe," řekl nakonec a já se usmála.

„Dobře. Až budeš dole, tak mi napiš. Chci tě ubránit mé matce," řekla jsem a on se zasmál.

„Jasně. Tak zatím, Gee," řekl a položil telefon. Upravila jsem se a vlasy si svázala do culíku, protože byly po celém dni zacuchané. Neměla jsem čas ani náladu na to je rozčesávat. Ještě  jsem si došla na toaletu, když mi Adam napsal, že je dole. Rychle jsem seběhla po schodech, a co nejtišeji jsem ho vzala dovnitř. Pozdravy jsem nechala, až do mého pokoje a naznačila jsem mu gestem, že má být potichu. Společně jsme vyšli po schodech a já si oddychla, když jsem za sebou zavřela dveře od mého pokoje.

„Ahoj," pozdravila jsem ho a on mě objal.

„Ahoj, Gee," řekl a přimáčkl si mě na svou hruď. Rozhodně měl dobrou náladu a mně bude líto, pokud mu jí zkazím.

„Jaký byl trénink?" zeptala jsem se ho, na jeho tváři se objevil ještě větší úsměv, než tam byl do teď.

„Super! Kluci hrajou fakt dobře a všichni říkají, že jsem hned zapadl do týmu," pochlubil se a já se usmála.

„To je bezva, Adame!" řekla jsem nadšeně a on přikývl.

„Proč jsi mě vlastně zvala k sobě?" zeptal se na otázku, které jsem se bála.