10 Ways To Love // CZ FF (probíhá korekce)

74

-----------------> Krásná Georgie a krásná písnička! :D

*GEORGIE*

Ráno bylo poměrně dost těžké vzbudit Harryho na čas. Protestoval a snažil se mě přesvědčit,že máme ještě čas,ale v sedm jsme museli odjíždět z hotelu,abysme dojeli na letiště v čas a tak jsme měli co dělat. Budík byl nastavený na šestou. Já jsem vstala,upravila se,uklidila svou hygienu do tašky,převlékla se,připravila si věci na cestu a potom šla znovu vzbudit Harryho.

Při pátém pokusu se mi to konečně podařilo a on vstal z postele a odešel do koupelny,kde za sebou zabouchl dveře. Já jsem si mezitím udělala cop a pak si připravila kufry. Měli jsme deset minut a pak pro nás měl přijet řidič,který nás odveze na letiště.

Vstala jsem a netrpělivě zaklepala Harrymu na dveře koupelny. nechtěla jsme mu tam jen tak vtrhnout a tak jsem zůstala stát za dveřma.

"Harry?" zavolala jsem a znovu zaklepala.

"Už jdu,lásko.." řekl stále trochu ospale a pak se dveře otevřely. Harry držel v ruce jeho hygienickou tašku a pak ji strčil do kufru.

"Měla by ses přestat tolik nervovat," řekl mi zatímco si oblékal černé úzké jeany a pak šedý svetr,který mu jen tak mimochodem hrozně moc slušel.

"Nenervuju se," chtěla jsem mu to vyvrátit,ale sama jsme tomu moc nevěřila.

Bylo mi špatně z toho,jak jsme byla nervozní. Bála jsme se,že uvízneme v koloně a nedostaneme se na letiště v čas,že nám propadnou letenky a my budeme muset čekat do zítra bez místa na přespání,abysme se dostali domů.

"Jak myslíš," řekl Harry,věci hodil do kufru,zapl ho a pak si oblékl kabát.

"Můžeme jít," řekl a přes rameno si přehodil cestovní tašku a do ruky vzal jeho kufr.

Opravdu mu stačilo jen deset minut na to,aby byl připravený odejít. Nevěřila jsem,že to stihneme,ale měli jsme přesně pět minut na to opustit hotel.

"Snad máme všechno," řekla jsem,porozhlédla se napodledy po pokoji a pak jsem vzala klíče a zamkla ho. Harry zavolal výtah a pak jsme konečně odjeli pryč. 

***

"Vidíš někde můj kufr?" zeptala jsem se Harryho a snažila se přes dav lidí přede mnou najít můj kufr na jezdícím pásu.

"Zatím ne," řekl Harry. 

On ten svůj už měl,takže jsme čekali už jen na ten můj. Byl růžový,takže pochybuji,že bysme ho jen tak přehlédli a už jsme tu stáli dobrých dvacet minut a pořád nic. Přemýšlela jsem,jestli byl tdy na letišti pořád takový zmatek..

Byla jsme ráda,že let proběhl v pořádku. Dokonce nebyly ani žádné turbulence,takže já i Harry jsme mohli v klidu spát a dohnat dvě hodiny z našeho brzkého vstávání.

"Támhle," řekl Harry a rychle mi došel pro kufr,který se objevil na jezdícím páse. Já čekala u toho jeho,dokud se nevrátí.

"Děkuju," řekla jsem a on mi podal kufr a pak jsme konečně mohli odejít z letiště a odjet domů.

Venku jsme si zavolali taxíka a Harry řidiči nadiktoval mou adresu,ikdyž jsme říkala,že klidně může první vystoupit on,když to má při cestě,ale odmítl.

"Mohl bys dnes večer přijít k nám domů?" zeptala jsem se ho nejistě. Chtěla jsem ho o něco požádat,ale bála jsem se,že odmítne.

"Proč?" zeptal se spíš jen tak ze zvědavosti. většinou jsme ho nežádala,jestli nepříjde k nám domů. prostě přišel.