10 Ways To Love // CZ FF (probíhá korekce)

59

*GEORGIE*

Nelíbilo se mi, jak se Harry zachoval. Chtěla jsem na tu slavnost jet kvůli tomu, že jsem tam znala spoustu lidí a ne kvůli Darrenovi. Právě on byl jediná věc, kvůli které se mi tam nechtělo. A Harry si zase myslí bůh ví co. Pojedu tam. Buďto bez něj nebo s ním, to už je mi jedno.

Stála jsem u dveří pokoje, připravená k odchodu a čekala, až se Harry oblékne. Měla jsem na sobě už kabát a začínalo mi být docela vedro od toho, jak jsem tu čekala. Harry si konečně oblékl bundu a mohli jsme odejít. Byla jsem na něj naštvaná, ale i tak jsem uvítala, když mě chytl za ruku a šli jsme společně ze schodů.

Máma ani táta nebyli v dohledu, a tak jsem se rozhodla, že nejlepší bude prostě odejít a neoznamovat jim, kam jdu, protože by se to pojilo s výslechem a musela bych odpovídat na sto kontrolních otázek. Vyšli jsme ven z domu a já hned ucítila chladný vzduch. Harry mě vedl za ruku k jeho autu. Já už ho chtěla pustit a jít si sednout na stranu spolujezdce, ale on mě zastavil a postavil se čelem ke mně.

"Gee," řekl a já viděla, že ho něco trápí. Doufala jsem, že to jak se ke mně předtím choval. Bylo to fakt hnusné.

"Co je?" zeptala jsem se. On mě stále držel za jednu ruku, abych mu náhodou neutekla nebo tak.

"Omlouvám se, dobře?" řekl, dívajíc se mi do očí. "Neměl jsem na tebe tak vyjet," řekl a já přikývla.

"Máš pravdu, neměl," potvrdila jsem a on se nadechl.  "Pojedeš nebo ne?" zeptala jsem se. Potřebovala jsem to vědět. Měla bych zařídit letenky a potvrdit účast.

"Já." Nevěděl co říct. Zavrtěla jsem hlavou.

"Nemusíš tam jezdit. Zvládnu to sama. Jen jsem doufala, že bys chtěl," řekla jsem zklamaně nad jeho reakcí.

Chvíli mlčel a díval se směrem za mě. Vypadal, jako když nad něčím přemýšlí. Nejspíš zvažoval pro a proti. Byla jsem zklamaná, že neřekl hned ANO. Chtěla jsem, aby to byla jeho reakce, protože já s ním chci trávit všechen čas a doufala jsem, že on to tak také cítí.

"Pojedu," řekl nakonec skoro po minutě mlčení.

"Fajn," byla jsem opravdu ráda, že nakonec řekl, že pojede, ale trochu smutná z toho, jak dlouho váhal nad odpovědí.

Chtěla jsem se mu vytrhnout ze sevření a jít se posadit do auta, protože mi začínala být celkem zima. Také jsem předpokládala, že tímhle naše debata skončila, ale nejspíš ne. Harry mě stále držel.

"Gee," řekl znova a já se na něj podívala.

"Opravdu se omlouvám. Prosím, nebuď na mě naštvaná," řekl a já přikývla.

"Dobře. Je ti odpuštěno. Ale počítám s tím, že mě doprovázíš do Detroitu," řekla jsem a on přikývl s úsměvem na tváři, nejspíš spokojený s tím, že jsem mu odpustila. Stejně bych nevydržela být na něj dlouho naštvaná.

"Díky," řekl a potom mě políbil na rty a za chvíli se odtáhl.

"Jdeme nebo tu zmrzneme," zavelel a oba dva jsme šli na svou stranu auta a rychle nalezli dovnitř.

Harry zapnul topení naplno, hned když nastartoval. Odjel od našeho domu a nejspíš mě bral někam na oběd. Za chvíli se začal vzduch v autě oteplovat a já byla ráda, protože jsem asi už skoro zmrzla.

"Kam jedeme?" zeptala jsem se zvědavě, když jsme po patnácti minutách stále jeli. 

Podle mě jsme byli už kus za městem, ale netušila jsem, kde a kam jedeme.