10 Ways To Love // CZ FF (probíhá korekce)

50

ÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ... padesáté výročí!!! Párty? :D

 

 

*HARRY*

Asi po půl hodině čekání jsem si myslel, že to vzdám. Zrovna jsem si objednával dalšího panáka vodky, když jsem uslyšel, jak se rozrazily dveře od hospody. Ohlédl jsem se a usmál jsem se pro sebe, když jsem spatřil Nialla, který si to naštvaně mířil ke mně.

"Co to sakra má znamenat?" zeptal se mě, když si sedl vedle mě na barovou židli.

"Klídek," řekl jsem.

Postupně se mi ale všechno začalo vracet. Po půl hodině bez alkoholu to ze mě začalo vyprchávat. Pořád jsem toho v sobě měl víc, než dost, ale stále mě to všechno moc bolelo. Pamatoval jsem si každé slovo, naprosto všechno co mi řekla. Nevěřil jsem jí, ale i lži bolí, když vám je říkají ti, které milujete. A teď? Snažil jsem se všechno zahnat alkoholem a dělám, jako že se nic nestalo. 

"Harry, co tohle do prdele je?" zeptal se mě a ukázal na panáka, který byl položený přede mnou a rozhodil rukama.

"Potřeboval jsem se napít. A tohle byla první hospoda, na kterou jsem narazil," řekl jsem trochu otráveně, nad jeho tónem. 

Sice jsem mu zavolal a téměř nakázal, aby přišel, ale nepotřeboval jsem, aby se mnou mluvil tímhle způsobem. To jsem tu mohl sedět sám a objednat si další pití.

"Jestli mi neřekneš, proč jsem tu, tak odcházím. Takže dělej," řekl Niall a já poznal, že to myslí naprosto vážně. I když jsem si to nechtěl připustit, potřeboval jsem někoho, s kým bych o tomhle mohl mluvit. A Niall byl nejvhodnější, protože znal Gee nejlépe.

"Já-" chtěl jsem něco říct, ale najednou jsem nevěděl, co říct. Super, Harry Styles neví, co říct. Poprvé v životě.

"Harry?!" řekl Niall mé jméno a já zavrtěl hlavou a on protočil oči.

"Dneska," začal jsem znovu a chvíli se zamyslel, co jsem vlastně chtěl říct.  "Ráno jsem jeli s Gee do školy a ona.. Chovala se divně a potom ode mě najednou odešla. Řekla jen, ať na ni počkám ve třídě, že za deset minut přijde. Hledal jsem ji všude, ale nemohl jsem ji najít, a tak jsem teda šel do třídy," zarazil jsem se, když jsem viděl Niallův zmatený pohled. Netušil, proč mu tohle říkám. Ještě jsem totiž nedošel k tomu podstatnému.  "Nepřišla ani po zvonění. Po dalších deseti minutách jsem odešel a zkoušel jí volat, zatímco jsem jel k ní domu. Nezvedala mi telefony. Věděl jsem, že je něco špatně, ale nedokázal jsem zjistit co. Napsala mi, že jí je špatně, a že jela domů. Přijel jsem k ní domů, ale nebyla tam.. Byl jsem tak.. Naštvaný. Byl jsem naštvaný, že mi lhala, a také jsem se o ni bál. Čekal jsem na ni asi půl hodiny, a když přišla," řekl jsem a pak si vzpomněl na její tvář. Zavřel jsem oči a hodil do sebe dalšího panáka. Nepomohlo to, stále jsem ji před sebou viděl. Její zoufalý výraz, její smutné oči.. Všechno. Tohle nebyla moje Georgie.

"Co se stalo?" zeptal se Niall zvědavě, ale na tváři měl stále ten zmatený výraz. Pořád netušil, co mu chci říct.

"Brečela. Vypadala.. Vypadala tak zlomeně. Nikdy jsem ji tak neviděl. Neodpovídala na moje otázky, vyhýbala se mému pohledu, ucukla před mým dotekem. Byl jsem zoufalý. A  potom to řekla," promnul jsem si oči, jako bych se chtěl zbavit jejího obličeje, který jsem měl před očima. Niall nic neříkal, mlčel a zkoumavě mě pozoroval.

"Řekla, že se musíme rozejít," nadechl jsem se a potom si opřel hlavu o ruku. Díval jsem se na dřevěnou barovou desku pod sebou a ryl do ní nehtem.  "A potom řekla, že mě nemiluje. Dvakrát. Dvakrát.. Kurva!" bouchl pěstí do baru, který se pod mou ránou otřásl.