10 Ways To Love // CZ FF (probíhá korekce)

51

"Tohle musí skončit, Adame. Musíš jim říct, co víš, abys pomohl Harrymu," řekl Niall Adamovi a on si odfrkl.

"Proč bych mu měl pomáhat? Proč?" zeptal se Nialla Adam. Kéž bych věděl, o čem se baví.

"Chceš pomoct Gee?" zeptal se ho Niall, dívajíc se Adamovi do očí.

Chvíli bylo v pokoji naprosté ticho. Já, Liam a Louis jsme se snažili přijít na to, o čem se baví a nechtěli jsme rušit jejich rozhovor, tak jsme prostě čekali.

Adam po chvíli přikývl a potom se na mě podíval.

"Dobře.. Řeknu to," řekl a potom si sedl na křeslo, které bylo skoro na prostředku pokoje.

Všichni jsme si stoupli vedle něj a čekali, co nám řekne. Celou dobu se mi hlavou honilo tolik myšlenek..

"Šel jsem do tělocvičny a uslyšel jsem je, jak se baví," začal Adam neurčitě. "Nejdřív jsem tomu nevěnoval pozornost, ale když jsem zaslechl Georgiino jméno a pak tvoje," řekl a  podíval se na mě, "zastavil jsem se a poslouchal je za rohem. Slyšel jsem něco.. Slyšel jsem, jak říkali, že se tě chtějí zbavit a pak," zastavil se a podíval se mi do očí a zavrtěl hlavou. "Zničit Georgii," dodal. 

"Kdo?" zeptal jsem se. Chtěl jsem těm parchantům ublížit. Chtěli něco udělat Georgii? Tak na to ať hodně rychle zapomenou, nikdo jí neublíží. Nikdo na ni ani nesáhne!

"Všimli si, že tam jsem a potom mě zmlátili. Mlátili mě tak dlouho, dokud jsem jim neslíbil, že to nikomu neřeknu. A slíbili, že jestli řeknu, příště  to bude ještě horší. To bylo ten den, co si mě s Gee viděl," řekl Adam, naprosto ignorujíc mou předchozí otázku.

"Chtěl jsem vám všechno říct, ale bál jsem se jich. Teda.. Bojím se jich pořád a teď, když jsem vám to řekl.. Sakra. Jsem v prdeli," řekl Adam a zavrtěl hlavou.

"O kom mluvíš, Adame?" zeptal jsem se znovu a Adam vzhlédl a podíval se mi do očí.

"Vím, že je to Zayn a Jack. Je jich víc, ale ty ostatní neznám," řekl a já se zhluboka nadechl a vydechl. Přemlouval jsem se, abych neodešel z tohohle baráku a nenašel Zayna. Byl bych schopný ho zničit. Věřím tomu, že v tuhle chvíli by mě nic nezastavilo, ale potřeboval jsem vědět víc.

"A co to má společného s tím, že mi Gee řekla.. No, to co se stalo?" podíval jsem se nechápavě na Nialla.

"Harry, Zayn se tě chce zbavit a ublížit Gee. Jak asi myslíš, že toho dosáhne? Donutil Gee, aby se s tebou rozešla, a tím se tě chce zbavit. Ví, že ji hodně miluješ a myslí si, že tě tím donutí odejít," pronesl Niall, jako kdyby to byla úplná samozřejmost.

"Jak tohle všechno víš?" zeptal jsem se.

"Tak nějak jsem si to dal dohromady, když jsem slyšel tvou verzi a Adamovu," řekl. Musím uznat, že byl docela chytrý.

"Kluci? Pořád moc netuším, o co jde," vložil se do toho Louis, který vypadal ustaraně.

"Georgie mi dneska řekla, že se musíme rozejít, a že mě nemiluje. A teď jsem slyšel to, co řekl Adam a pak to, co teď řekl Niall. A opravdu to všechno dává smysl," řekl jsem a tak už jsem si dal pět a pět dohromady. "Ale proč?" zeptal jsem se, nečekajíc ničí odpověď.

"Asi máte nevyřízené účty," podotkl Louis, kterému už taky všechno začalo docházet.

"Asi," řekl jsem, ale nevybavoval jsem si nic, co by podnítilo takové chování. Byli jsme nejlepší kamarádi, přece.. A on mi teď ničí život.

"A co teď jako?" zeptal jsem se a podíval jsem se na Nialla.

"Něco mě napadlo," řekl a trochu se usmál.

*GEORGIE*

Probudila jsem se, když už venku byla tma. Podle mých hodin bylo půl deváté večer. Vstala jsem z postele, ale i když jsem pár hodin spala, cítila jsem se unavená. Vybavila jsem si všechno a chtělo se mi brečet, jenže už jsem neměla co brečet.

Přemýšlela jsem, co asi udělal Harry po tom, co odešel. Zajímalo mě to, ale v duchu jsem se napomínala, abych na něj nemyslela. Musela jsem ho nějak dostat z hlavy. Svlékla jsem se a zavřela jsem se v koupelně. Vlezla jsem si do sprchového koutu a pustila na sebe teplou vodu. Stála jsem ve sprchovém koutu, nechajíc po mé kůži stékat teplou vodu, která mě trochu uklidňovala. Bylo to, jako kdybych na chvíli zapomněla na všechno, co se kolem dělo. Poslouchala jsem, jak voda dopadá na tvrdou podlahu sprchového koutu, a přestala jsem přemýšlet nad vším, co se kolem mě dělo.

Vypla jsem vodu a vylezla jsem ven. Zabalila jsem se do ručníku a vyšla z koupelny. Převlékla jsem se do pyžama, přičemž jsem znovu zalezla do postele. Vzala jsem si na sebe pohodlné pyžamo, které se skládalo z mých šortek a Harryho trika, které mi tu jednou nechal a já ho od té doby nosila na spaní.

Vzala jsem si z nočního stolku mobil a zapojila do něj sluchátka. Chtěla jsem si pustit písničky, ale všimla jsem si, že mám nepřečtenou zprávu. Otevřela jsem to a chvíli jsem zůstala koukat na obrazovku, když jsem viděla Harryho jméno a zprávu co mi napsal.

                     Vím, že jsi mi lhala. Vím, že mě miluješ stejně jako já tebe. Proč?

Poznal, že jsem mu lhala, ale není se čemu divit. Neuměla jsem lhát a to co jsem mu řekla, byla má největší lež. Proč? Kéž bych mu mohla říct, proč jsem to udělala. Kéž bych to všechno mohla vzít zpátky a vysvětlit mu úplně všechno.

Nemohla jsem. Nemůžu.

Neopověděla jsem mu, protože jsem nevěděla co. Pustila jsem si písničky a koukala do stropu, tak jako jsem to dělala, když mi nic jiného nezbývalo. Vždycky, když jsem byla úplně zoufalá.

Pouštěla jsem si The Fray a vzpomněla jsem si na všechny ty jízdy s Harrym v autě, když jsme poslouchali jejich CD. Vzpomněla jsem si na to, když mě opravil a já se s ním hádala, že to tak není. Usmála jsem se při vzpomínce na tenhle den, ale úsměv zmizel, když jsem si vzpomněla, že to byl ten den, kdy se stala ta věc Harryho mámě. Bylo mi hrozně líto, že jsem Harrymu tak ublížila zrovna, když jeho máma leží v nemocnici. Slíbila jsem mu, že tu pro něj budu a budu tam s ním chodit každý den, dokud se neprobudí. 

Byla jsem na sebe naštvaná, kvůli tomu co jsem udělala. Vstala jsem z postele a oblékla jsem si přes pyžamo tepláky a mikinu. Mobil a klíčky jsem si hodila do kapsy a potom jsem odešla z pokoje. Když jsem vyšla z domu, málem jsem umrzla. Rychle jsem nastoupila do auta a zapnula naplno topení. Odjela jsem od našeho baráku a jela cestou do nemocnice.

Slíbila jsem Harrymu, že tam s ním dnes půjdu, ale když jsem tam nemohla s ním tak alespoň bez něho. Chtěla jsem mu nějak pomoct, i když jsem si nebyla jistá, že já dokážu nějak pomoct jeho mámě, musela jsem tam jet.

Zaparkovala jsem na skoro prázdném parkovišti před budovou B. Vylezla jsem z auta, běžíc rychle do nemocnice. Na recepci nikdo nebyl a já jsem se ani neobtěžovala nahlásit návštěvu. Vyjela jsem výtahem do třetího patra a vystoupila ve třetím patře. Zastavila jsem se před pokojem tři sta devět a zaváhala před tím, než jsem vstoupila dovnitř.

×××××××××××××××××××××××××××××××××××××××××××××××××××××××××××××××××××××××××××××××××××××××××××

Tohle je trošku kratší. Snad se vám to i tak bude líbit. Moc děkuju všem za hvězdičky (vote) u dílu 49. Je jich tam 8,což je pro mě dost!  Hvězdičkujte i 50 prosím :)))

Tenhle díl věnuju Martě Hadravové,protože jak jediná okomentovala díl a napsala mi,co si myslí a tak :) Snad se jí bude líbit!!! ;) díky Marto!!

Jinak v pátek zase odjíždím a opravdu nebudu moct přidávat,takže díl čekejte až někdy v září na začátek školy :( Asi se všichni netěšíte tak jako já co? 

Díky za přečtení a prosím hlasujte! ;)

-M