10 Ways To Love // CZ FF (probíhá korekce)

7

Celou neděli jsem seděla doma a četla povinnou četbu do školy. Za celý den jsem přečetla skoro celou knížku, byla jsem docela ráda, že jsem si na ni konečně udělala čas a posunula se v ději. Měli jsme zpracovat referát a pak přednášet o knížce ve třídě, což byl pro mě naprostý horor. Nesnáším, když musím stát před třídou a mluvit nebo vyjadřovat své názory.

Večer jsem se rozhodla, že si chvíli dám pauzu od knížky a trošku si vylepším manikúru a pedikúru. Vybrala jsem set barvy laků a pustila jsem se do toho. Nehty na ruce jsem si nalakovala světle růžovou barvou, na nohou tmavě modrou. Chvíli jsem ležela na posteli a moc se nehýbala, abych si to nezničila, dokud to nezaschne.

Když mi zaschl lak na nohou i rukou, vrátila jsem se ke čtení. Potom jsem se šla navečeřet a vrátila jsem se zase do pokoje. Máma s tátou by měli přijet někdy teď, ale myslím si, že přijedou někdy v noci. Nehodlám na ně čekat, protože se chci pořádně vyspat na zítra. 

Když jsem přečetla dalších deset stránek, připravila jsem si učení do tašky a pak jsem se šla připravit do postele. Vyčistila jsem si zuby, odlíčila jsem se a šla jsem už opravdu spát. Nevěděla jsem, z čeho jsem byla tak unavená, když jsem se celý den válela v posteli, ale hned, jak jsem zhasla lampičku na nočním stolku, jsem usnula.

****

„Ahoj kluci," pozdravila jsem, když jsem přišla do auta, kde seděl rozespalý Liam, Louis a Niall.

„Ahoj, Gee," zamručeli všichni tři a já se zasmála.

„Možná byste měli zkusit chodit dřív spát.. A ne pařit do půlnoci videohry," řekla jsem, přičemž oni nesouhlasně zamumlali, něco čemu jsem moc nerozuměla.

Zbytek cesty už se se mnou nebavili a já s nimi také ne. Stejně bych z nich nedostala nic rozumného nebo by při tom mluvení nejspíš usnuli. Niall zaparkoval na parkovišti u školy a my jsme všichni vystoupili. Počkala jsem, než se kluci vyvalí z auta a pak jsme společně šli do školy. Hned za vchodem jsme se rozloučili, já jsem šla teď už sama chodbou, protože kluci měli skříňky na druhé straně školy. Ráno jsem se probudila s dobrou náladou. Teď jsem jen čekala, kdy mi ji někdo zkazí.

Došla jsem ke skříňce. Vzala jsem si potřebné učebnice na dnešní den a zase jsem ji zamkla. Odešla jsem směrem do třídy a divila jsem se, když mě cestou nikdo neztrapnil, ani nepodkopl nohy. Možná, že mě konečně nechají být..

Naše první hodina byla matematika, já hned zamířila k poslední lavici, moje oblíbené místo na téhle hodině. Dneska jsem to vzdala ani jsem nevytahovala sešit. Pár minut před zvoněním přišel Adam, sedl si vedle mě a pozdravil mě. Oplatila jsem mu pozdrav a pak zazvonilo.

Učitelka přišla do třídy pár vteřin po zvonění, ale nevypadala zrovna v nejlepší náladě. Hodila si věci na stůl a rozhlédla se po třídě, až její oči našly mě a ona se zastavila.

„Slečno Jamesová, musím vám oznámit nepříjemnou zprávu," řekla mi, ale její hlas ani výraz nenaznačovaly tomu, že je to pro ni nějak nepříjemné. Jen jsem se na ni dívala, čekala jsem, co se mi hodlá oznámit. „Vaše známky, jsou nedostatečné, pokud se vám nepodaří vylepšit si je do poloviny prosince, budete muset být přezkoušena z celého pololetí," řekla mi s úšklebkem na tváři, který naznačoval, že z toho má ještě radost.

Koukala jsem na ni s otevřenou pusou. Byla jsem na tom trochu hůř, než jsem si myslela. Ještě ráno jsem si myslela, že prolézám, ale hned první hodina změnila můj názor. Bezva. Nechápu vůbec nic, jak si mám vylepšit známky?

„Ale.. Myslela jsem, že jsem tam měla známky na čtyřku," řekla jsem a snažila jsem se bránit sama sebe. Všichni se dívali buď na mě, nebo na učitelku. Svíral se mi žaludek. Nechtěla jsem dělat přezkoušení.