10 Ways To Love // CZ FF (probíhá korekce)

24

„Bojím se, že ti nějak ublíží, že ti něco udělá a ty pak budeš nešťastná."

„Nechci, aby ti někdo jako on zlomil srdce."

„Vyhýbej se mu. Je nebezpečný."

Hlavou se mi honily všechny ty věci, co o Harrym říkali moji přátelé, které jsem předtím neposlouchala. Myslela jsem si, že jsem Harryho poznala jinak, než oni. Že dokázal být normální, a že mu na mně opravdu záleželo. Po dnešku jsem zjistila, jak tohle všechno bylo. Byla jsem naštvaná na sebe, že jsem byla tak naivní a nevěřila těm, kteří se mi snažili pomoct. Nejhorší na tom bylo, že mi na Harrym opravdu záleželo. Myslím, že jsem si k němu za těch pár dní vytvořila silné pouto. Uvěřila jsem všemu, co mi řekl; všem těm hezkým věcí. Každá ta hezká chvilka s ním byla jako opravdová, ale já věděla, že nebyla. Hrál to na mě. 

Cítila jsem se ponížená a znechucená, jeho hrami. Nesnášela jsem ho, ale zároveň jsem ho měla ráda. Možná, že jsem ho měla víc než ráda. Začínala jsem do něj být zamilovaná a o to to teď bylo horší. Zdálo se mi, že jsem byla strašně zrazená, ale byla to moje chyba. Věřila jsem mu a to jsem neměla dělat.

Být doma bylo za trest. Už hodinu jsem měla před sebou knížku, ale byla otočená stále na té samé stránce. Četla jsem první větu pořád dokola. Pokaždé jsem při tom myslela na něco úplně jiného, přičemž jsem zapomněla, co jsem přečetla. Povzdychla jsem si a zavřela knížku. Nejspíš nemá cenu se ani snažit o to číst. Můj mobil stále ležel pod polštářem a já ho vytáhla. Uvědomila jsem si, že jsem ho včera vypla, a tak jsem podržela zapínací tlačítko a čekala, až naskočí.

Hned po zapnutí se mobil málem zbláznil různými upozorněními SMS zpráv a nepřijatých hovorů. Všechno jsem odstranila a koukla jsem se na SMS. Harry mi asi desetkrát napsal, že se omlouvá, a že si musíme promluvit. Bohužel, už tu nebylo o čem mluvit. Já s ním neměla o čem mluvit. Niall mi psal, ať se brzy uzdravím, a že pokud budu chtít, zastaví se za mnou. Když tak, ať se ozvu. Psal mi i Liam, Louis a Adam, který se nejspíš dozvěděl, co se stalo. Nechtěla jsem mluvit vůbec s nikým, dokonce ani s mými nejlepšími přáteli. Tohle bude potřebovat čas.

Vzala jsem si svůj iPod a pustila si seznam smutných skladeb, který mě asi po dvou písničkách rozbrečel. V každém textu jsem našla něco, co odpovídalo mému stavu a tomu jak jsem se cítila a to mi moc nepomohlo. Vypla jsem iPod a rozhodla jsem se, že si pustím film. Rozhodla jsem se pro Lvího krále, což byla moje oblíbená pohádka z dětství a začala jsem koukat.

***

Nakonec jsem zkoukla všechny tři díly a pak jsem si ještě chvíli zdřímla. Probudila mě až máma, která mě přišla zkontrolovat do mého pokoje, přinesla mi nějaké léky a čaj. Změřila mi teplotu, která už naštěstí nebyla tak vysoká jako včera večer. Měla jsem jen 37,6 °C, a tak mi máma dala nějaké prášky a potom se mě ještě ptala, jak mi je. Bylo mi lépe, ale pořád jsem nebyla zdravá.

„Přijdu tě zkontrolovat večer," řekla mi, než odešla z mého pokoje a já tam zase zůstala sama.

Chvíli jsem přemýšlela nad tím, jak to zítra udělám s tou matikou. Na tu písemku opravdu potřebuju jít, a pokud nepřijdu, vím, že učitelka bude vyvádět a já si to nemůžu dovolit. Asi půjdu jen na první hodinu matiky a potom řeknu mámě, aby pro mě přijela. 

Vybrala jsem si další film; super náhradník a pustila si ho na televizi naproti mé posteli. Bylo asi prvních pět minut, když mi začal zvonit telefon. Podívala jsem se, kdo mi volá, na obrazovce bylo číslo Niall. Nechala jsem telefon zvonit, ale když už mi Niall volal po třetí a já už po třetí stopla film, zvedla jsem to.