10 Ways To Love // CZ FF (probíhá korekce)

20

„Mamiii?" zavolala jsem do domu, když jsme vešli s Harrym dovnitř. Teď už jsem byla opravdu nervózní. Ohlédla jsem se na Harryho, který stál na místě, rozhlížejíc se po našem domě.

„Nevím, jestli tady vůbec je," řekla jsem mu a jeho pohled hned spadl na mě, ale potom se zase začal rozhlížet po domě.

„Haló?" zakřičela jsem do domu a popošla až ke schodům.  „Je někdo do-" 

„Co tady vyřváváš?" přerušila mě máma uprostřed věty. Objevila se tu z kuchyně. Byla v zástěře, takže nejspíš něco připravovala.

„Ahoj, mami," řekla jsem s nervózním úsměvem. „Tohle je Harry. Doučuje mě matiku," oznámila jsem a Harry k ní přišel a usmál se na ní. Snažil se.

„Dobrý den, paní Jamesová. Jsem Harry Styles," představil se a oba si potřásli rukou.

„Jamesová," řekla krátce máma a také se pokusila o úsměv. 

Podle jejího výrazu bych řekla, že z Harryho nebyla zrovna nadšená, ale nemohla jsem jí to vyčítat. Byl to její zvyk, soudit lidi podle toho, jak vypadají a popravdě, děláme to všichni. Je možné, že až Harryho pozná, změní názor. Doufám.

„Tak my se asi půjdeme podívat na tu matiku," řekla jsem, abych přerušilo trapné ticho, které mezi námi nastalo.

„Dobře. Můžete jít do salonku," nabídla máma a já zavrtěla hlavou.

„Ne, to je v pohodě. Budeme u mě v pokoji, mám tam věci," řekla jsem a máma na mě hodila vražedný pohled, neměla ráda, když jí odmlouvám.

„Budete v salonku," procedila skrz zuby a já trochu vyděšeně přikývla. 

„Musím si dojít nahoru pro věci a převléknout se," řekla jsem a podívala jsem se na Harryho.  „Mami? Zaveď, prosím, Harryho do salonku, počká tam na mě," řekla jsem a oba beze slova přikývli. Já jsem vyběhla schody a zavřela se v pokoji.

Snažila jsem se všechno udělat rychle, abych zbytečně netrápila Harryho tím, že musí trávit čas s mou matkou. Dokázala jsem si představit, jak trapně jim muselo být. Svlékla jsem si nepohodlné úzké jeany a oblékla si šortky. Místo svetru jsem si vzala volnější triko s nápisem. Vytáhla jsem ze šuplíku učebnici matiky a vzala k ní nějaké papíry a dvě tužky. Potom jsem už vyšla z pokoje, rychle sešla schody a šla do salonku.

Otevřela jsem dveře a vešla dovnitř salonku, který byl v přízemí. Byl napůl prosklený, takže bylo vidět na naši obrovskou zahradu, kde jsme s Harrym strávili sobotní noc. Venku akorát svítilo sluníčko a zbarvovalo podzimní krajinu do oranžova, takže to za oknem vypadalo hezky, ale venku bylo poněkud chladno. Zavřela jsem za sebou dveře, chvíli jsem dokonce přemýšlela o tom, že bych zamkla, ale nechtěla jsem potom slyšet máminy připomínky.

„Doufám, že tě máma moc neotravovala," řekla jsem Harrymu, který stál před oknem, koukajíc na naši zahradu. 

„Ne, vůbec nic neříkala. Jen si mě prohlížela," řekl a otočil se na mě.

„Nemá zrovna nejlepší názor na tetování a podobné věci," oznámila jsem a on přikývl.

„Chápu. Ty jsi byla stejná," řekl a já povytáhla obočí.

„Byla?" zeptala jsem se a on se lehce usmál.

„Myslím, že jsi pochopila, že tetování nejsou zbytečná, po té hodině výtvarky," řekl a já přikývla. Měl pravdu. Po tamté hodině jsem změnila názor na tetování a věřila, že po sobě lidé nenechají čmárat jen tak. Dokonce jsem se od té doby nad tím i párkrát zamyslela a přemýšlela, jaké tetování by ke mně sedělo.