10 Ways To Love // CZ FF (probíhá korekce)

52

*GEORGIE*

Vešla jsem do nemocničního pokoje a sedla jsem si na židli, která byla vedle postele, na které ležela Harryho máma. Vypadala lépe, měla už docela zdravou barvu a její puls už byl vyrovnaný. Koukala jsem na ni, jak leží nehybně na posteli. Vypadala, jako by si jen zdřímla, přičemž se každou chvíli měla probudit, ale věděla jsem, že to není jen tak.

Nevěděla jsem, co tu dělám. Harryho mámu jsem vlastně ani neznala a ona pořádně nevěděla, kdo jsem. Byla jsem tu kvůli němu. Protože jsem mu slíbila, že sem s ním budu chodit. Měla bych výčitky svědomí, kdybych nepřišla. To bylo ono, proto jsem tu.

"Dobrý den," chtěla jsem něco říct, ale přišlo mi to divné. Zavrtěla jsem hlavou nad tím, jak směšně to znělo a potom se podívala na Harryho mámu. 

"Opravdu mu na vás záleží,"  řekla jsem znovu, doufajíc, že mě třeba slyší. "Harry vás miluje. Jen je mu líto, to co se stalo dřív. Chtěl jen mámu a on.. No. Vzbudíte se a všechno mu to vynahradíte, protože on byl ten, kdo tu s vámi byl každý den," dodala jsem a po tváři mi stekla slza, kterou jsem si otřela hřbetem ruky.

Tak moc jsem doufala, že mě slyší. Doufala jsem, že si něco z mých slov vezme a také jsem doufala, že se brzy probudí a bude tu pro Harryho.

*HARRY*

Potom co jsme s kluky něco vymysleli, jsem chtěl jet domů. Jsem opravdu hodně unavený. Nemohl jsem ale zapomenout na to, že musím navštívit mámu, a tak jsem to vzal cestou ještě do nemocnice. 

Zaparkoval jsem auto a šel do pavilonu, kde ležela. Dole v automatu jsem si koupil kafe a doufal, že mě trochu probere. Potom jsem výtahem vyjel do třetího patra a šel k mámě. Zastavil jsem se před dveřmi, které byly otevřené. Nahlédl jsem dovnitř a v tu chvíli jsem ji uviděl.

Georgie seděla na židli vedle postele, na které ležela má matka, a něco říkala. Neslyšel jsem, co říkala, a nechtěl jsem, aby mě viděla. Vím, na čem jsme se s kluky domluvili, a hodlal jsem se držet plánu. Bylo to těžké nechat si odstup, ale musel jsem to zvládnout. Ještě chvíli jsem ji tiše pozoroval, jak něco říkala. Vypadala smutně a unaveně. Chtěl jsem k ní jít, obejmout ji a říct jí, že budeme zase spolu a všechno bude dobré. Nesměl jsem.

Odešel jsem si sednout na lavičku na druhé straně chodby a čekal jsem dokud Gee neodejde z pokoje, abych tam mohl já. Mezitím jsem si vypil kafe. Georgie odešla asi za deset minut. Viděl jsem ji, jak odcházela po chodbě a nastoupila do výtahu. Nevšimla si mě a to bylo možná lepší. Chtěl jsem, aby náš plán pokračoval bez komplikací. Všechno jí potom vysvětlím, ale teď nesmí nic vědět.

Vstal jsem z lavičky a šel jsem do máminého pokoje. Bylo to divné být tu s ní sám. Najednou jsem nechápal, proč tu vlastně byla Georgie? Moje matka ani nevěděla, kdo to je a Georgie ji neznala osobně. Musí jí na mě opravdu záležet, když tohle udělala.

"Ahoj, mami," pozdravil jsem, když jsem vešel dovnitř. Vypadala lépe, než ty dny předtím. Kdybych nevěděl, co jí je myslel bych si, že jen spí. Usmál jsem se, protože zase vypadala tak, jak jsem si ji pamatoval.

Sedl jsem si na židli, kde před chvílí seděla Georgie, a chytl jsem mámu za ruku. Její ruka byla teplá stejně jako ta má, před pár dny byla studená. Mámin stav se zlepšoval a já byl opravdu rád.

"Jsem tady, mami," řekl jsem, přičemž jsem se usmál. Zdálo se mi, že mě stiskla rukou. Trochu mě to vyděsilo, ale nejspíš to byl jen příznak toho, že začíná být při smyslech.

"Je mi líto, že jsem se choval jako blbec," řekl jsem najednou, opravdu mi bylo líto všeho, co jsem jí řekl. Ty zlé věci, a to jak jsem se ani nesnažil. Jenže ona také ne. Nechovala se ke mně jako k vlastnímu a já byl malý a všechno mě to tak mrzelo.  "Jen.. Chci. Až se probudíš. Chci, aby všechno bylo v pořádku. Budu se snažit, jestli se budeš taky snažit. Budu tady pro tebe, až se vypořádám se vším tím nepořádkem, co mám v životě," řekl jsem a vzpomněl jsem si na Gee. Tenhle nepořádek jsem myslel.