Čas

kapitola 3

Z pohledu Martiny

*Probudil mě zvuk budíku. Čas vstávat! Po mé raní rutině jsem běžela dolů a políbila mámu a bráchu na tvář. Vzala jsem si toast a nasedla do auta. Do nahrávacího studia jsem přijela včas.*

Režisér: Dobré ráno! Jdi a převleč se do kostýmu, začínáme za deset minut!

*Šla jsem do své šatny a hned jak jsem vešla mě Mechi objala*

T: Mercedes! Vždyť jsme se předevčírem viděli

M: Já vím ale strašně ráda tě vidím kámoško!

*Po práci jsme s Mechi šly do kavárny*

M: Tak co ty a Peter?

T: Všechno je super! Koupil mi prsten!

*Ukázala jsem ji prstýnek*

M: Páni! Je nádherný!

T: Ja vím! Je to symbol naší lásky

M: To je tak romantické! A... co táta?

T: No... pracuje na dalším vynálezu. Ještě nevíme, co to je.

M: Myslíš jeden ze zmařených vynálezů?

T: Ano... ale... já ho podporuji

M: Jsi skvěla dcera

T: Někdy si přeji, aby mě normální život a práci

M: Vynalézání je jeho vášeň, vybral si tuhle cestu. Jsem si jistá že ví, že mu to nejde ale nevzdává se a pokračuje v tom, co ho baví. Stejné je to s tebou a hudbou. Představ si, že žádná z tvých písniček neuspěla. Vzdala by jsi to?

T: Ne

M: Tak vidíš. To samé se děje s tvým tátou.

T: Páni... takhle jsem o tom nikdy nepřemýslela. Děkuji

M: Už je pozdě, musím jít

*Objaly jsme se a každá se vydala jiným směrem. Mechi je úžasná nejlepší kamarádka. Je chytrá a citlivá. Tohle jsem potřebovala*