Z pohledu Jorgeho
*Přišli jsme domů kde na nás hned zíraly dva páry očí*
J: Eh... Ahoj
C: Ahoj
*Nepřestaly se na nás dívat. Trochu mě to znepokojuje*
J: Je snad něco špatně?
A: Tvůj obličej
C: Máš škrábance. Co se stalo?
J: Popral jsem se. Ale jsem v pořádku
T: Kde je Lodovica?
A: Šla domů protože volal Diego, že ho prý někdo zmlátil.
C: Počkat. Jorge? Diega někdo zmlátil. Ty ses popral.
A: Vy dva jste se poprali, že?
J: Ano. Dobře, poprali jsme se. Ale nikomu ani muk, hlavně mým rodičům nic neříkejte
C: Neboj, my teď odejdeme abys mohl odpočívat
J: Počkat. Chci něco říct
C: Mně?
J: Všem třem
A: Posloucháme
J: Dnes ráno mně a Ruggerovi volal Samuel zavolal abychom přijeli.
*Najednou zazvonil zvonek a já šel otevřít. Ve dveřích stál Ruggero. Přesně včas*
J: Rugge, chci jim říct co se stalo dnes ráno
R: Ano, proto jsem tu. Souhlasím s tebou.
J: Tak pojďme
*Došli jsme do obýváku a sedli si na gauč*
A: Tak nám to řeknete?
J: Tak... byli jsme u Samuela a on nám řekl, že už nejsme moc oblíbení. A taky navrhl... abychom někoho vyloučili z kapely
T: Mě?
J: Ne... všechny tři
C: A vy jste souhlasili?
R: Ne, nikdy bychom vás nevyhodili
C: To je od vás hezké
A: Naštval se? Skončí s námi?
J: Nenechal jsem ho domluvit. Ale jsme jeho první a jediní klienti takže nás neopustí. Doufejme.
ČTEŠ
Čas
FanfictionMyslela jsem si, že cestování v čase je zábava. Také že je, dokud se ve vás neprojeví city.