Z pohledu Martiny
R: Lodovica?
T: Ano, ona s vámi nemluvila?
C: Ne. Věděli jsme, že Diego zemřel ale nikdo nám neřekl proč nebo jak
M: Lidi... kdo jsou Lodovica a Diego?
T: Já ti to pak řeknu
M: Lodo... myslíte paní Comello? Nebo Domínguez nebo co to. Ja hi znám!
T: Tak to díky za upozornění tak brzy kámoško
M: Tak... můžeš zkusit zpěv v muzikálech. Myslím, že ti hraní půjde. A hezký jsi na to dost
T: Hej, ruce pryč od něj
J: Zkusit to můžu, díky Mechi
T: Ja myslím, že bychom měli jít
J: Jo, uvidíme se pak Cande, Ruggero
*Jorge a Ruggero si stoupli a provedli svůj speciální pozdrav. Mechi na to s údivem koukala, ještě si na to nezvykla. Když jsme se rozloučili, vydali jsme se domů*
M: Zítra přijedu a můžeme spolu jet do studia Jorge
T: Tys získala zpět svou práci?
M: Ano
T: Díky ale to nebude potřeba, s Jorgem půjdu já
J: Ale ty zítra jdeš do práce
T: Oh... to je pravda...
M: Tini, já vím co děláš
*Přesně. Ona ví co se mnou je. Žárlím*
T: Ne, nevíš. Uvidíme se zítra Mechi, ahoj!
M: Ahoj!
*Chytla jsem Jorgeho za ruku a táhla ho za sebou dokud mě nedoběhl*
J: Žárlila jsi
T: Ne
J: Jak myslíš. Stejně tě miluji
T: Já se také miluji
*Políbili jsme se a šli domů*
-ráno-
T: Mechi je tu za pár minut!
J: Už jsem připraven!
*Podívala jsem se na Jorgeho který přede mnou stál v černých džínách, bílém tričku, kožené bundě a bílých teniskách. Vypadá skvěle, jako vždy.*
J: Ještě si nejsem jistý svými hereckými schopnostmi
T: To zvládneš! A jestlu ne, budeme pokračovat v hledání. Možná najdeme studio které ti bude vyhovovat
*Najednou jsme slyšeli troubící auto a Mechi v něm*
T: Hodně štěstí
J: Díky
*Políbila jsem ho na tvář a on odešel*
ČTEŠ
Čas
ФанфикMyslela jsem si, že cestování v čase je zábava. Také že je, dokud se ve vás neprojeví city.
