Z pohledu Martiny
*Sedíme v tichosti, zmatení a vystrašení. Nevíme, co dělat ale něco udělat musíme, dřív než přijde Diego! Zničehonic Cande vykřikla. Všichni jsme zvedli hlavy a podívali se na ní*
C: Co to...
*Ukázala na paprsek světla který se zvětšoval a zvětšoval... to už jsem někde viděla*
??: ANO! JE TO OPRAVENÉ!
*To je... můj táta?*
Tt: TINI! JSI TAM??
T: Ano, jsem tady!
Tt: Rychle! Nevím jak dlouho to dokážu udržet!
T: Dejte mi chvilku!
*Podívala jsem se na ostatní kteří se na mě smutně podívali*
C: Ty odcházíš?
A: Navždy?
T: Je to tu. Tahle chvíle vážné nastala. Nevím jestli jsem vůbec chtěla aby přišla protože to tu miluji. Dali jste mi střechu nad hlavou, stali se mými přáteli a nabídli mi práci. Za to vám děkuji. Mám úžasné vzpomínky. Ruggero, jsi úžasný kamarád, celou tu dobu tady jsi byl jako můj bratr. Cande a Albo, s vámi jsem mohla mluvit o dívčích věcech a naslouchaly jste mi. Děkuji. Nikdy na vás nezapomenu a doufám, že vy na mě také ne. Omlouvám se za tajení mé identity ale nevěděla jsem jak
*Každého z nich jsem objala a vypustila své emoce. Společně jsme si zaplakali. Teď zbývá poslední osoba*
R: Myslím, že vás necháme osamotě.
*Ještě jednou jsme se objali a pak odešli do jiné místnosti. Podívala jsem se na Jorgeho který na mě koukal smutným, zarmouceným pohledem a než jsem stačila cokoliv říct, objal mě*
J: Budeš mi chybět. Dávej na sebe pozor a nezapomeň na mě
T: Nikdy na tebe nezapomenu. A slib mi, že si najdeš dívku, kterou budeš milovat a která tě bude milovat jako já tebe
J: To ti neslibuji. Nikoho jako ty už nenajdu
*Znovu se na mě podíval, položil dlaně na mé tváře a políbil mě. Naposledy. Jak mi tohle bude chybět...*
J: Sbohem
T: Sbohem
*Chytl mě za ruku, políbil ji a pustil. Pomalu jsem vstoupila do "světla" a odešla se zlomeným srdcem.*
ČTEŠ
Čas
FanfictionMyslela jsem si, že cestování v čase je zábava. Také že je, dokud se ve vás neprojeví city.
