Čas

kapitola 3

Z pohledu Martiny

*Přišli jsme domů a mamka k nám přiběhla*

Tm: Tak?

T: Uvidíme za pár dní

Tm: Skvěle!

*Po večeři jsme si s Jorgem lehli do postele a já zapla počítač*

J: Pořád mi vrtá hlavou jak se všechny věci stihly tak změnit

T: Já také ne. Ale znám to nejlepší z šedesátých let

J: Jakou?

T: Tebe přeci

*Zasmáli jsme se a já klikla na stránku kde prodávají domy*

T: Pojďme vybrat náš budoucí dům

*Po hodině jsme našli ten pravý*

T: Jestlu tu práci získáme, budeme si ho moct koupit. Ale teď pojďme spát, je pozdě

J: Dobrou

...

*Dělám snídani pro celou rodinu. Všichni ještě spí, i když už je devět ráno. Najednou jsem cítila dvě ruce na mých bocích a hlavu na rameni*

T: Dobré ráno Jorge

J: Můžu ti pomoct?

T: Ano, můžeš-

*Zazvonil mi telefon a Jorge ho šel zvednout. Chvíli mu trvalo než si vzpomenul jak se přijímá hovor ale zvládl to*

J: Zdravím... dobře.. děkuji

*Zavěsil a já se na něj zvědavě podívala*

T: Kdo to byl?

J: Ta žena ze včerejška. Chce abychom přišli

T: Tak se nejdříve najíme

*Po snídani jsme se připravili a vyrazili do studia. Dveře do kanceláře nám otevřela sekretářka a pustila nás dál. Uviděli jsme tu ženu, s velkým kloboukem. Stála u okna a dívala se do dálky*

??: Dobrý den

T: Zdravím

??: Už jsme se rozhodli. Vítejte u nás slečno Stoessel

*S Tini jsme se objali*

T: Děkuji! Kdy můžeme začít pracovat?

??: My? Já řekla slečno Stoessel

T: Ale... Jorge...

??: Jackie, můžeš nás nechat na chvilu osamotě?

*Řekla sekretářce která odešla. Já a Jorge jsme byli hodně zmatení*

??: Jorge, písničku jsi zazpíval skvěle. Jako by to byla tvá píseň

J: Tak... děkuji

??: Jsi si jistý to není tvá písnička?

J: T-ta písnička n-není má

??: Příště si najdéte jméno nadřízeného ke kterému se hlásíte

*Sundala si klobouk a my jsme jí pohlédli do obličeje. Byla starší ale poznat ji nebylo těžké. Lodovica.*