kapitola 58

264 26 0
                                    

Z pohledu Martiny

*Otevřela jsem dveře a uviděla Lodovicu. Usmála jsem se na ní ale ona zůstala s vážným výrazem*

T: Ahoj Lodo, pojď dál

L: Díky

*Vešla dovnitř a rovnou zamířila do kuchyně kde seděl Jorge pojídajíc snídani*

L: Kdo si myslíš že jsi?

J: Jorge Blanco

L: Tím myslím, kdo si myslíš že jsi abys ubližoval lidem?

*Ignoroval její otázku a pokračoval v jídle*

L: Odpověz!

*Praštila do stolu což přimělo Jorgeho se na ní podívat. Já tam jen stála a dívala se na to, co se stane. Ještě nikdy jsem Lodovicu neviděla takhle naštvanou*

J: Mluvíš o Diegovi a o mě? To on si začal a mně došla trpělivost! Protože on vždy dostane to, co chce! Ne, tím myslím všechno co JÁ chci!

L: Aha, myslíš tím mě? Chceš si promluvit o mně, tobě a o něm? Pořád ke mně něco cítíš?

J: Počkat, teď-

L: Nech mě domluvit. Věděla jsem že se ti líbím ale nikdy jsi nepřišel a nikam jsi mě nepozval, narozdíl od Diega! Chtěla jsem ho odmítnout ale uvědomila jsem si, jaký jsi zbabělec!

J: Tak to stačí! Ano, líbila ses mi ale to už je minulost! A neuhodil jsem Diega kvůli tomu!

L: Kvůli čemu tedy?

J: Kvůli ní!

*Ukázal na mě a oba se na mě podívali. To mě trochu znervóznilo*

L: Co?

J: Kvůli ní

L: Proč? Mluvil snad o Tini? Víš jaký je, nemusel jsi ho hned mlátit

J: To, co řekl bylo přes čáru

L: Proč se tě to tak dotklo? Nikdy jsi nic takového neudělal když jsem se ti líbila já

J: Martina je moje přítelkyně a nenechám o ní takhle mluvit!

*Lodovica byla překvapená, hodně překvapená.*

L: Já jsem myslela... že máš rád mě...

J: věci se mění, měl jsem tě hodně rád ale teď je má dívka Martina.

L: Ale... ale...

J: Nic. Jdi a žij si vesele s Diegem

*Kývl na mě jako pokyn, že mám Lodo odvést ven. Šly jsme v tichosti, netušíc co říct*

T: Já-

L: Nic neříkej. Jen ať je Jorge šťastný. Je to super kluk

T: Jedna otázka... proč jsi ho nechala?

L: Jsem hloupá. Nevím co jiného na to mám říct. Tak ahoj

T: Ahoj

*Zavřela jsem dveře, vrátila se za Jorgem a objala ho*

T: Jsi v pořádku?

J: Ano

T: Budeš ještě jíst?

J: Ne. Kvůli ní jsem ztratil chuť.

ČasKde žijí příběhy. Začni objevovat