Čas

kapitola 62

Z pohledu Martiny

*Uběhly dva dny a Jorge mě dovádí k šílenství. Nejí ani nespí. Kdykoliv zaklepu na jeho dveře, otevře aby mi řekl že nemá čas a zabouchne mi před očima dveře. Vím, že pro něj kapela hodně znamená a pro mě samozřejmě také ale tohle je moc. Teď už zase stojím před jeho dveřmi. Zaklepala jsem a vešla s jeho obědem v ruce. Položila jsem talíř na stolek který byl plný papírů a složek. Jorge seděl na druhé straně a něco zapisoval a četl*

T: Udělala jsem tvé oblíbené jídlo

J: Děkuji ale já jíst nebudu

T: Musíš. Prosím, přestaň pracovat a najez se. Patnáct minut tě nezabije

J: Martino, já říkám že nebudu jíst! Jsem dost vystresovaný, nezhoršuj to

*Posadila jsem se vedle něj, položila všechny papíry které držel a chytla ho za ruce*

T: Poslouchej. Vím jak důležité to pro tebe je. Ale ostatní také hledají a ty se měníš v hromádku neštěstí

J: To není pravda. Jen tvůj názor

*Odpověděl trochu naštvaně*

T: Řekni mi, kdy jsi naposledy spal?

*Dívala jsem se na něj jak se snaží udržet své unavené oči otevřené*

J: Nepotřebuji spát.

T: Jorge, nebuď hloupý. Pojď, jdeme spát.

J: Ne...

*Byl moc umavený na to se bránit tak jsem ho dovedla k posteli a on si lehl*

J: Zůstaň tu se mnou

T: Dobře

*Lehla jsem si vedle něj a otočila jsem se k němu zády. Jorge si mě přitáhl blíž a otočil mě takže jsem se mu dívala do očí.*

J: Díky, že jsi tu pro mě. Miluji tě

*Jrho ruka mě pohladila po rameni, tváři a vlasech. Pak mě políbil. Po takové době jsme si blízko. Zanedlouho jsme oba dva spali.*