Z pohledu Martiny
*Posadila jsem se na gauč a Cande každému připravila čaj.*
A: Rádi bychom se o tobě něco dozvěděli.
R: Odkud jsi?
T: Bydlím daleko. Lépe to popsat neumím.
C: Kolik ti je let?
T: Dvacet jedna. Vy?
A: Mně a Cande dvacet dva, Ruggerovi dvacet tři a Jorgemu Dvacet čtyři.
T: Vy jste přátelé?
J: Ne. Cande mi ukradla nej kámoše.
C: *směje se* Ne Jorge. To není pravda.
R: Tím myslí že já a Cande jsme spolu
A: Já nikoho nemám. Jorge také ne ale ne na dlouho
T: Co tím myslíš?
J: Jedna dívka, je naše sousedka. A ti tři si myslí, že se jí líbím. Taková blbost.
C: No tak, každý den tu zvoní na zvonek a ptá se, zda jsi doma. To je typické špehování.
R: A já myslím, že jsi taky sama
T: Promiň?
R: Neber si to za zlé ale jsi tu nová a nemyslím, že už jsi našla kluka.
T: Já mám přítele. Je v mém světě-myslím, v mém rodném městě. Kde vlastně bydlíte vy? Viděla jsem jen Jorgeho pokoj.
A: Já bydlím s rodiči a Cande s Ruggerem bydlí ve vedlejším domě. Tenhle dům patří Jorgemu. Koupili mu ho rodiče.
R: A stejně tu trávíme většinu času.
J: Vadí ti to? Jestli chceš, můžeš se vyměnit s Ruggerem a bydlet s Cande
T: Ne, to je v pořádku. Nechci způsobit trable.
C: Už je pozdě, měli bychom jít. Uvidíme se zítra!
ČTEŠ
Čas
FanfictionMyslela jsem si, že cestování v čase je zábava. Také že je, dokud se ve vás neprojeví city.
