Čas

kapitola 32

Z pohledu Martiny

T: Jorge, já myslím, že...

*Nevím jak dál. Hlava se mi točí a mé city jsou pomotané. Nemůžu podvádět Petera ale zároveň nechci skrývat city. Neuvědomila jsem si, že se na mě Jorge celou dobu ustaraně dívá*

J: Tini, jsi v pořádku? Jsi bledá

T: A-ano, je mi fajn...

J: Tak, co jsi chtěla říct?

T: Myslím, že bychom měli zůstat od sebe. Jsme jen kamarádi

J: Nechápu.

T: Jsme jen kamarádi. To znamená žádné komplimenty a udržování osobního prostoru. Udělej to pro mě prosím

J: Jak si přeješ... pokusím se

-O tři hodiny později-

*Poslední tři hodiny byly většinou tiché. Jen jsme se procházeli po pláži, někdy nakukovali do obchodů*

J: Martino, jsi v pořádku? Máš úplně bledý obličej a třeseš se i když je teplo

T: Ne, je mi dobře

J: Nelži mu prosím

T: Trochu mě bolí hlava. To nic není

J: Ne, pojďme domů. Nechci nic riskovat

*Přišli jsme domů, já si lehla do postele a přikrila jsem se. Po chvíli přišel Jorge*

J: Udělal jsem ti čaj. Také tu mám prášky proti bolesti.

T: Díky

J: Odpočívej a pokud něco budeš potřebovat, zavolej mě

T: Dobře. Ještě jednou děkuji

*Položil svou ruku na mé čelo aby zjistil zda nemám teplotu*

J: Ne, teplota to není

*Podívali jsme se na sebe a jeho ruka se přesunula z čela na tvář. Přiblížil se ale pak rychle přestal a odešel. Byla jsem ráda ale zároveň mě to mrzelo. Asi blázním... rychle jsem usnula s myšelnkou, že mi to pomůže utéct z reality*