Čas

kapitola 34

Z pohledu Jorgeho

*Byl jsem jak z kamene. Naposledy jsem tyto lidi viděl před měsíci. A oni přišli jakoby nic*

J: Otče? Matko?

Jt: Zdravím Jorge, po dlouhé době se zase setkáváme

J: Děláš jako byste nemohli přijít. Víte, že bydlím tady. Proč jste nepřišli?

Jm: To není důležité. Můžeme dál?

J: Vlastně-

Jt: Jistě že ano! Za tenhle dům jsme zaplatili, proč bychom nemohli?

J: Ale-

*Vešli dovnitř, pověsili si kabáty na věšák a sundali si boty. Zamířili do obýváku zatímco se rozhlíželi kolem*

Jt: Hezké...

Jm: Tohle všechno jsi udělal sám?

J: Ne, pomohli mi přátelé

*Procházeli kolem dveří do koupelny které se otevřely a praštily mého tátu do obličeje. Stála v nich vyděšená Tini... tohle bude zajímavé...*

Jm: Neřekl jsi nám, že tu máš návštěvu

J: Ne, není to host. Pojďme nejdříve do obýváku. Tam si promluvíme

*Rodiče odešli do obýváku a já se naklonil k Tini, která byla vyděšená a zmatená zároveň*

J: Tak... představuji ti své rodiče

T: Jo... nemohli přijít v jiný den? Nebo týden?

J: Nemám tušení, co tu chtějí

T: Já... si sednu do pokoje a počkám dokud neodejdou

J: Ne, už tě viděli.

T: Achjo... jdeme

*Přišli jsme do obýváku a Tini udělala dva další hrnky čaje. Pak si sedla na gauč vedle mě zatímco rodiče seděli na druhé straně*

J: Matko, otče, to je Martina, bydlí tu se mnou

Jt: Rád tě poznávám Martino

Jm: Odkdy?

J: Já nevím, už docela dlouho?

Jt: A jste spokojeni?

T: Ano?

Jm: Tak nám řekněte datum! 

J: Datum?

Jt: Datum vaší svatby

*Když jsme to slyšeli, překvapeně jsme se podívali na sebe, pak na rodiče*

J&T: My se nebudeme brát

Jm: Vážně? Ne?

Jt: Tak nám Martino řekni kolik platíš za pronájem pokoje

J: Neplatí nic, je členkou naší kapely

Jm: Hudba? Tebe ta blbost ještě neomrzela?