Čas

kapitola 15

Z pohledu Martiny

*Chtěla jsem se pozunout na chladnější část postele ale ruka kolem mého pasu mi zabránila v pohybu. Konečně, Jorge je zpět. Pomalu jsem se otočila a dívala se na něj jak spí. Vypadá rozkošně. Nevím jestli si zasloužím tenhle kus umění. Jako kdyby Bůh měl nadbytek krásy a milosti tak je smíchal a vyrobil Jorgeho. Začala jsem si hrát s jeho vlasy když něco zamumlal*

J: Budeš se na mě dívat dokud se nevzbudím?

T: Ano

J: Tak se nevzbudím nikdy

*Řekl svým ranním chraplavým hlasem*

T: Kdy ses vrátil domů?

J: Nevím. V jednu?

T: Kdes byl do jedné?

J: V práci

T: Do půlnoci?

J: A pak jsem šel ven s kamarády

T: Ani nevíš jsk jsem se bála. Nemohl jsi mi zavolat nebo-

J: Proooomiiiiň

*Řekl jak malé dítě a přitiskl si mě blíž. Políbil mě na tvář a pak mě políbil na krk*

T: Dobře, dobře. Odpouštím ti.

*Chytla jsem ho za ruku a všimla si obvazu na jeho zápěstí*

T: Co to je?

J: Včera jsem spadl a... jo... není to nic, neboj

T: Buď opatrnější. Nechci abys byl zraněn

J: Aw, pojď sem

*Přitiskl mě ještě blíž takže každá škvíra mezi námi byla zaplněná. Objal mě a políbil na čelo*

T: Díky za včerejší snídani

J: Můžeme jít a udělat další

T: Dobrý nápad. Dnes nejdu do práce

J: Já taky ne

Z pohledu Jorgeho

*Sešli jsme dolů po schodech, sedl jsem si na židli a díval se na Martinu jak otevírá lednici. Jasně že jsem byl celou dobu v práci ale nemohl jsem jí to říct. Někdy to Tini musím říct ale teď na to není vhodná chvíle*