kapitola 32

239 15 5
                                    

Z pohledu Jorgeho

*Odešel jsem z domu se svěšenou hlavou. Nesnáší mě. Bude to vůbec... bude to vůbec někdy stejné jako předtím? Já a ona šťastní? Nikdy jsme se takhle nepohádali. Procházel jsem se až jsem došel do parku kde mě uviděl Alex*

A: Čau, jak je?

J: Nemám náladu na povídání.

A: Aha. Je Martině dobře?

J: Ugh.

*Posadil jsem se na lavičku a on si přisedl vedle*

A: Co. Vy jste se rozešli?

J: Ne. Ale je na mě naštvaná.

A: Proč zase?

J: Neřekl jsem jí o své práci

A: Jorge, vztahy fungují takhle: Vždycky je jeden který má pravdu a jeden který všechno sere. Víš jaký z nich jsi ty?

J: Ten který to kazí.

A: Ano. Protože holky mají vždycky pravdu. Jestli tě miluje, odpustí ti a není co řešit. Nebo si může najít někoho jiného a žít šťastně až do smrti bez tebe

J: Díky za radu

*Řekl jsem sarkasticky a chtěl odejít*

A: Počkej, dám ti užitečnou radu. Počkej si. Ona se vrátí. Jako bumerang

J: Nebo se můžeme rozejít dokud nebude připravená se ke mně vrátit

*Přišel jsem domů a sedl si na gauč s lahví piva. Možná bychom se vážně měli rozejít, bude to bolet méně. Být rozeštvaní je špatné ale být rozeštvaní když spolu chodíme je horší. Vím, že spolu jsme ale přitom nejsme. To je trochu matoucí. Najednou zazvonil zvonek. Otevřel jsem doufajíc, že to je Martina ale přede mnou stál můj šéf*

J: Oh, zdravím, pojďte dál

*Vešel dovnitř a porozhlédl se kolem našeho domu*

J: Tak. Co vás sem přivádí?

Š: Mám pro tebe práci

J: Už zase?

Š: Já vím že byste měli mít týdenní volno ale za tohle dostaneš peníze navíc pro sebe...

*Sáhl na polici a vzal do ruky zarámovanou fotku mě a Martiny*

*Sáhl na polici a vzal do ruky zarámovanou fotku mě a Martiny*

Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.

Š: ... a svou přítelkyni

J: No... já pro vás také mám novinky.

Š: Dobře, ty první.

J: Já- já dávám výpověď

Š: Ještě jednou? Zdálo se mi že jsem slyšel něco stupidního

J: Odcházím z gangu

Š: Jorge, neblbni.

J: Neblbnu. Odcházím a nic nezmění mé rozhodnutí.

Š: Nabídl jsem ti práci, tys přijal a stal se jedním z nás. Jsi ten nejlepší v celém týmu a chceš odejít?! Nepřijímáme výpovědi pokud nejsi mrtev.

J: Alex je stejně dobrý jako já

Š: Doufám že se nedožiješ rána

J: Víc nesvedeš? Jen mi vynadáš?

Š: Poslal bych nějaké muže aby tě zabili. Ale ty o nás víš všechno. Každý zatracený krok. Takže si žij po svém, ani o nás nemukni a my nebudeme mluvit o tobě.

ČasKde žijí příběhy. Začni objevovat