Čas

kapitola 39

Z pohledu Martiny

*Už uběhla půl hodina a já s Jorgem pořád sedíme u Lodovicy ve stejné pozici. Držíme se za ruce. Neměla bych ho za tu ruku držet ale Jorge je výbušný člověk a takhle mám nad ním kontrolu*

L: Nechcete tu zůstat na večeři?

J: Ne musíme jít

T: Ano, Jorge má pravdu. Ještě musíme pozvat dalších pár lidí. Ale nejdřív? Můžu si u vás odskočit?

L: Jistě

*Lodovica mi ukazala koupelnu a já se zamkla. Když jsem byla hotová, otevřela jsem dveře a ocitla se tváří v tvář Diegovi*

T: Jé, promiň

D: Neomlouvej se, čekal jsem tu na tebe

T: Mě? Proč?

D: Protože si chci popovídat

*Přistoupil blíž tak jsem couvla*

T: Popovídat? Myslím, že dnes už jsme toho namluvili dost

D: Chci tě lépe poznat

T: Co?

*Přibližoval se dál a dál dokud jsem nebyla zady na zdi*

D: Přemýšlel jsem...

*Podíval se na mě s úšklebkem*

D: ... nad tím, kdo by po tvém boku vypadal perfektně...

*Položil své ruce na ma záda a přitáhl si mě k sobě*

D: ... a došel jsem k závěru že já jsem ten, komu by to po tvém boku slušelo. Chceš vidět jak moc?

*Byl tak blízko že jsem cítila jeho dech na mém obličeji... vím přesně co chce. Chce mě políbit*

T: Dobře

D: Dobře?

T: Ale nejdřív

*Zvedla jsem ruku a vší silou jsem mu vlepila facku. Tvář si v bolesti zakryl a dal mi šanci utéct. Vyběhla jsem ven a míjela Lodovicu která se na mě zmateně podívala*

L: Proč běžíš?

T: Zeptej se svého přítele!

*Podadila jsem se do auta a Jorge dupl na plyn*

J: Co to bylo?

T: Je to blázen

J: Konečně znáš pravého Diega. Co udělal?

T: Chtěl se se mnou seznámit

J: Fyzicky?

T: Jo. Tak jsem mu vlepila facku a utekla

J: To je super! Žádná z holek by si nedovolila uhodit kluka! Ale mě nemlať prosím

*Zasmáli jsme se a já ho poplácala po zádech*

T: Na to jsi moc super