Z pohledu Jorgeho
*Vzbudil jsem se a šel do koupelny. Pak jsem vešel do kuchyně a vzal si jablko. Udělal bych snídani ale Tini to zvladne sama. Možná jsem zlý ale ona je ta, která chce odejít. Ani si nevšimla, jak milí jsme. Po chvilce jsem slyšel kroky přicházející ke mně*
T: Dobré ráno
*Ne. Budu hrát tichou hru. Posadila se vedle mne a podívala se mi do očí. Snažil jsem ovrátit zrak ale její oči jsou tak nádherné že jsem nedokázal odporovat.*
T: Všimla jsem si, že se mi vyhýbáš a nemluvíš se mnou. Já nevím co se stalo. Řekneš mi prosím co ti je?
J: Podívej, nemám čas, dnes má Stephie narozeniny a ja se musím nachystat
*Postavil jsem se a chtěl odejít ale ona mě chytla za ruku a zastavila mě*
T: Ne! Chci vědět co se děje!
J: Martino, nech mě jít
T: Řekni mi co se stalo a nechám tě.
J: Slyšel jsem tvůj monolog v pokoji. O tom že chceš odejít. Proč to tedy neuděláš?
*Neměla slov. Já to věděl.*
J: Ty nevíš?
T: Já-já...
*Pustila mne a slzy ji začaly téct po tvářích. Zhroutila se na gauč a sklopila hlavu mezi kolena.*
T: Nemůžu
*To jediné co zašeptala... co? To nedává smysl. Nejraději bych ji objal a utěšoval ale na to jsem moc zmaten. Odešel jsem do svého pokoje a začal se připravovat na oslavu. Skutečnost, že jsem jí tam nechal osamotě mě ničí ale musí být sama a přemýšlet. A ja taky.*
ČTEŠ
Čas
FanfictionMyslela jsem si, že cestování v čase je zábava. Také že je, dokud se ve vás neprojeví city.
