Z pohledu Martiny
*Vzbudila jsem se na něčem měkkém... a uvědomila si, že ležím na posteli. Jak jsem se sem dostala? Po večeři jsme s Jorgem šli k útesu, na naše oblíbené místo... asi jsem tam usnula. Líná otevřít oči jsem hmatala vedle sebe, snažíc se najít Jorgeho. Po chvilce neúspéšného hledání jsem otevřela oči a uviděla prázdné místo vedle sebe. Vstala jsem si a šla do koupelny. Podívala jsem se na sebe do zrcadla a všimla si papírku nalepeného na zrcadle*
Dobré ráno, jsem v práci, tvá snídaně je na stole. Miluji tě. ~Jorge
*Nemohla jsem se přestat usmívat na ten kousek papíru. Když jsem si vyčistila zuby a převlékla se, sešla jsem do kuchyně a zamířila ke stolu. Na stole se nacházel talíř s palačinkami a červená růže ve váze. To je rozkošné. Musím Jorgeho nějak odměnit protože tohle je skvělé. Po snídani jsem odešla do práce*
...
*Přišla jsem domů docela pozdě protože jsem byla s Mechi na kávě. Potřebovaly jsme dívčí rozhovor. Je pozdě, dávno po setmění ale světla jsou zhasnuta. Jorge ještě není doma? Uvařila jsem večeři pro oba dva ale Jorge nepřišel. Tak jsem se najedla sama, vykoupala se a lehla si do postele. Projela jsem všechny sociální sítě zatímco jsem čekala na Jorgeho. Uplynuly další dvě hodiny a blížila se půlnoc ale Jorge nikde. Zavřela jsem oči a usnula doufajíc, že je v pořádku*
ČTEŠ
Čas
FanfictionMyslela jsem si, že cestování v čase je zábava. Také že je, dokud se ve vás neprojeví city.
