Z pohledu Martiny
*Ležíme na trávníku a v tichosti se díváme na modré nebe. Slyším děti na hřišti, zvonky projíždějících kol...*
J: Slyšíš to?
T: Co?
J: Ta melodie
T: Ano, ano, tohle máme u nás taky... je to znamení že...
T&J: Zmrzlina!!
*Stoupli jsme si a rychle doběhli zmrzlinový vůz*
J: Dobrý den, jednu malinovou
T: A jednu vanilkovou prosím
*Prodavač nám dal zmrzliny, Jorge zaplatil a společně jsme se začali procházet parkem*
J: He dobrá?
T: Výborná. Je lepší než ta, kterou mam doma. Tahle je více... přírodní
J: A... chtěla bys tu zůstat?
T: Já... nevím. Je to velice těžké rozhodnutí
J: Chci říct, jsem rád, že jsem tě poznal. Neznám nikoho tak... milého, hodného a krásného
*Začervenala jsem se.Jorge mi polichotil vìckrát než Peter za celou dobu. Nechápu proč ho Lodovica odmítly. Po celou dobu mého přemýšlení se na mě dival tak jsem mu pohled opětovala a podívala se do jeho očí... než jsem stihla zaznamenat, byl blíž. A blíž. Jeho ruka se dotkla mé tváře a pomalu ji hladila. Můj mozek říká přestaň ale tělo je jak z kamene... už jsem cítila jeho malinový dech na mé kůži*
??: Zdravím
J: Ahoj Stephie...
T: Já vás nechám osamotě
J: Ne, zůstaň tu
S: Jorge, chci si promluvit osamotě
J: Ale já-
T: Jorge, já počkám támhle
*Ukázala jsem na lavičku na konci parku a odešla*
ČTEŠ
Čas
FanfictionMyslela jsem si, že cestování v čase je zábava. Také že je, dokud se ve vás neprojeví city.
