Z pohledu Jorgeho
J: Tohle je strašná situace Ruggero! Nechce mě vidět ale já ji ano, alespoň abych se ujistil že je v pořádku. Jestli tam půjdu, věci se zhorší!
R: Tak tam nechoď a čekej.
J: Ale já nechci čekat! Každá sekunda, každá zatracená sekunda může změnit náš vztah!
R: Jorge podívej. Teď si sedni a klid. Ty a Tini se milujete. A tahle hádka to nijak neovlivní.
J: Zkusím počkat. Ale ne na dlouho.
Z pohledu Martiny
T: A pak jsem odešla...
*Vytáhla jsem z krabičky poslední kapesník a utřela si slzy. Mechi mě po n-té objala a marně se snažila najít nějaká slova útěchy.*
M: A... vy jste se rozešli?
T: Ne. Ale nechci ho na pár dnů vidět. Abych se uklidnila. A... vlastně... na jaké straně jsi ty? Na jeho nebo mé?
M: Upřímně nevím. Oba máte kousek pravdy. Neměl to skrývat ale zase rozumím tomu proč ro dělal.
T: Dík že tu jsi
*Mercedes zazvonil telefon a ona ho zvedla. Po chvilce zavěsila a zamířila ke dveřím*
M: Omlouvám se Tini ale Ridder volal že-
T: To je v pořádku. Uvidíme se. Ahoj
*Mechi odešla a já uklidila nepořádek... tedy... hromadu posmrkaných kapesníků. Pak jsem se převlékla a šla do práce. Jediná věc která mě přivede na jiné myšlenky. Hudba.*
ČTEŠ
Čas
FanfictionMyslela jsem si, že cestování v čase je zábava. Také že je, dokud se ve vás neprojeví city.
