Z pohledu Martiny
*S Jorgem jsme přišli domů, já uvařila dva hrnky čaje a sedla si vedle Jorgeho, který si prohlížel nějaké papíry*
J: Nejdříve tě naučím skupinovou písničku
T: Tak jo
...
J: To je vše. Naučila ses rychle
T: Děkuju
J: Ještě jedna věc. Jak jsi viděla, po skupinové písničce jsou na řadě sóla. Chtěl jsem ti také jedno zařídit ale manažer odmítl. Tak jestli chceš... můžeme zpívat duet
T: Jistě, jestli ti nevadí sdílení záře reflektorů
J: Ne, s někým jako ty ne
*Zase jsem se červenala. Možná má Lodo pravdu a já se mu líbím... nenene. On jen umí polichotit.*
T: Tak... jakou písničku budeme zpívat?
J: Co třeba Amor en el aire?
T: Nemáš nějakou jinou? Nějakou ne o lásce?
J: Promiň
*Jorge začal zpívat a já se po chvíli přidala. Musím uznat, že se k sobě naše hlasy perfektně hodí.*
J: Hay amor en el aire...
*Všimla jsem si, že se na mě dívá. Pohled jsem mu opětovala*
J: Tini...
T: Nezapomeň že mám přítele
J: Omlouvám se
T: Já už půjdu do svého pokoje
*Šla jsem do svého pokoje a lehla si do postele... můžu dělat cokoliv ale jedna věc je jistá. Nikdo se do mě nesmí zamilovat. Nebo hůř. Já se nesmím zamilovat.*
ČTEŠ
Čas
FanfictionMyslela jsem si, že cestování v čase je zábava. Také že je, dokud se ve vás neprojeví city.