Z pohledu Jorgeho
*Přijeli jsme domů přesně včas na večeři. Všichni jsme si sedli ke stolu a začali jíst. Kromě Francisca, ten nepřišel kvůli práci*
T: Mami, tati, máme noviny
Tt: Neříkej nám že z nás jsou prarodiče
T: Nenene, stěhujeme se do vlastního domu
Tm: Skvěle! Kdy?
J: Dneska si sbalíme věci a odejdeme... asi zítra
Tt: Brzy vás navštívíme
J: Ano, není to odsud daleko. A děkuji že jste mě tu nechali bydlet
*Po večeři jsem se osprchoval, převlékl do pyžama a vešel do ložnice kde Tini balila kufry. Otevřel jsem šatník a začal jí pomáhat*
T: Moc se těším
J: Já také. Jdeš zítra do práce?
T: Ano ale v jednu hodinu končím
J: Co kdybych pro tebe přišel a pak můzeme do našeho nového domu
T: Ano!
...
*Byl jsem na cestě z parkoviště do studia když vtom mě zastavil můj šéf*
??: Zdravím Jorge. Kam jdeš?
J: Jdu vyzvednout svojí přítelkyni z práce.
??: Aha... jen ti chci připomenout že zítra začínáš pracovat
J: Já vím, díky
*Odešel když jsem dorazil ke studiu. Opřwl jsem se o nejbližší lampu a čekal. Po chvíli jsem spatřil někoho vycházet z budovy. Tini. Přišla ke mně, políbila mě na tvář zatímco propletla prsty s mými*
J: Jaký byl den?
T: Dobrý, začali jsme psá písničky pro mě. Tys nebyl v práci?
J: N-ne. Dali nám volno
T: Aha. Tak, nepůjdeme nejdříve do supermarketu? Přeci nechceme mít prázdnou ledničku
J: Tak pojď
*Běželi jsme k autu, dojeli do obchodu a nakoupili vše co je potřeba. Pak jsme jeli domů pro kufry a nakonec do našeho nového domu.*
ČTEŠ
Čas
FanfictionMyslela jsem si, že cestování v čase je zábava. Také že je, dokud se ve vás neprojeví city.
