Z pohledu Martiny
*Už tu brečím deset minut... cítím se zlomená. Věřila jsem mu a kvůli němu jsem byla zlá na Jorgeho. Seděla bych tu a brečela navždy protože tu nemám Mechi. Uklidňovala by mě a pomohla by. Jediný člověk kterého mám je...*
Z pohledu Jorgeho
*Ležel jsem v posteli a brnkal na kytaru když v tom mi někdo zaklepal na dveře*
J: Dále
*Dveře se otevřely a Martina vešla dovnitř. I s červeným nosem a opuchlýma očima vypadá hezky.*
J: Co pro tebe můžu udělat Tini?
T: Já...
*Lehla si na postel vedle mě a položila svou hlavu na mou hruď. Začal jsem si hrát s jejími vlasy zatímco její ruce se přesunuly k mým ramenům*
T: Neopouštěj mě. Prosím
*Řekla slabým hláskem. Nikdy bych ji nenechal jít.*
J: Neboj se. Budu s tebou jak dlouho budeš chtít
T: Byla jsem na tebe zlá. Omlouvám se.
J: To neříkej. Nebylas zlá.
T: Já jen... věřila jsem mu a milovala ho. A on mě bodl do srdce.
J: Já vím jak tvé srdce uzdravit. Ale musíme na to pomalu.
T: Nic už tu díru nespraví
*Pozvedl jsem její hlavu, setřel slzy a něžně jí políbil na tvář*
J: Věř mi. Zvládneš to.
ČTEŠ
Čas
FanficMyslela jsem si, že cestování v čase je zábava. Také že je, dokud se ve vás neprojeví city.
