Z pohledu Martiny
*S Peterem se procházíme nákupním centrem*
T: Podívej se na to!
*Ukázala jsem na stříbrný prsten, který se blištil ve výloze a Peter se pousmál*
P: Chceš ho vyzkoušet?
T: Ano
*Vešli jsme dovnitř a já si prsten vyzkoušela*
T: Ne, to nemůžu. Nemám s sebou peníze a ty mi ho nekupuj, je moc drahý.
P: Cokoliv pro moji dívku
*Peter zaplatil za prsten a já ho objala*
T: Děkuju! Moc!
P: Nemáš zač. Je pozdě, měli bychom jít
*Peter mě doprovodil domů. Když jsem vešla do obýváku, uviděla jsem mámu a bratra dívat se na televizi.*
Máma: Ahoj Tini. Byla jsi s Peterem?
T: Ano, kde je táta?
F: Pracuje na té věci.. už zase.
Máma: Myslíte, že bychom ho měli zkontrolovat? Už je tam od pěti hodin a teď je osm. Nevíte, na čem pracuje?
T: Ne. Mě jen řekl, že to změní svět.
F: Mami, myslíš si o tátovi to samé? Protože já a Tini si děláme starost. Co když ta věc nebude fungovat? Bude na dně.
Máma: Já se taky obávám
T: Asi půjdu do svého pokoje. Dobrou noc
Máma&F: Dobrou
*Přišla jsem do svého pokoje, osprchovala jsem se, převlékla do pyžama a lehla si do postele. Podívala jsem se na prsten, který mi Peter koupil. Jak září v měsíčním svitu. Mám štěstí, že mám Petera po svém boku.*
ČTEŠ
Čas
FanficMyslela jsem si, že cestování v čase je zábava. Také že je, dokud se ve vás neprojeví city.
