Z pohledu Jorgeho
*Uběhly tři hodiny a já s Martinou sedíme na gauči se dvěma šálky čaje.*
T: Pořád tě bolí hlava?
J: Ne, už je to lepší
*Tady je to. Ohlušující ticho. Najednou zazvonil zvonek a Martina na mi doslova skočila do klína*
T: Kdo to je?
*Stoupl jsem si a šel ke dveřím, Martina mě následovala. Položil jsem na dveře uho a poslouchal*
??: Jorge, otevři, to jsem já, Ruggero
??: A Cande s Albou!
*Pomalu jsem otevřel dveře a zatáhl je dovnitř*
R: Musíme si promluvit
J: My pro vás také něco máme
C: Dnes nás navštívil Diego. A prý je Martina z budoucnosti, je to pravda?
J: Tohle jsme vám chtěli říct. Tini je z budoucnosti. Nikdo kromě nás pěti to neví. Prosím, udržíme to jako tajemství?
A: Jak na to Diego přišel?
T: Jednou jsme si s Jorgem povídali o tom, že vám to řekneme. Asi nás slyšel
C: Co budeme dělat? Před chvílí jsme viděli Diega jak jede s policií a novináři do staré továrny
J: Ale ne... on čeká, že tam budeme
A: Hádám, že nám máte hodně co říct
T: Diego mě unesl a Jorge mě přišel zachránit. On si myslí, že tam budeme sedět!
J: Nemáme moc času, až se dozví, že jsme pryč, hako první prohledá tanhle dům!
R: My s vámi zůstáváme,ať se děje cokoliv
ČTEŠ
Čas
FanfictionMyslela jsem si, že cestování v čase je zábava. Také že je, dokud se ve vás neprojeví city.
