Z pohledu Martiny
*Chtěla jsem se smát ale on zůstal vážný*
J: To nebyl vtip
T: Ráda bych tě vzala s sebou ale nevím co se stane. A mysli na své kamarády a rodinu. Nebudou ti chybět? Mě ma rodina chybí
J: Ale co budu dělat až odejdeš? Vím, že o tomhle mluvíme poslední dobou docela často ale tvůj táta tu véc může opravit každou chvílí
T: Nemysleme na to prosím. Chci si užít naše dny spolu
*Zazvonil telefon a Jorge ho šel zvednout. Po chvíli se vrátil a znovu si sedl vedle mě*
T: Kdo to byl?
J: Samuel s námi chce mluvit
T: Se všemi?
J: Ano. Zítra v nahrávacím studiu
T: Řekl proč?
J: Ne. Jen řekl že je to důležité
T: Možná jen chce zase začít nacvičovat. Zazpívejme si nějaké písničky
J: Dobře, jen si vezmu svou kytaru
*Začal hrát "Láska je ve vzduchu" a společně jsme si zazpívali. Ale ani zpěv mi nepomohl zapomenout na to o čem jsme mluvili. Co budu bez Jorgeho dělat?*
-ráno-
*Přijeli jsme do nahrávacího studia a vešli do místnosti kde na nás čekali přátelé kteří se na nás podívali s vykulenýma očima. Chvilku mi trvalo než mi došlo, že se s Jorgem držíme za ruce*
J: Zdravíčko
A: Vy...
C: Kdy?
T: Samu tu ještě není?
R: Ne
T: Sedněme si. Vysvětlíme všechno.
*Sedli jsme si a Jorge začal vysvětlovat*
J: Vzal jsem ji ven, řekl jí co cítím a ona to cítila také.
T: Chtěli jsme vám to říct ale nebyl čas
S: Cande a já jsme to věděly, jen to jak se na sebe díváte
R: Dobrá práce Jorge
J: Dík!
*Chtěli jsme udělat skupinové obětí ale Samuel vešel a hlasitě zavřel dveře*
Sa: Musím vám něco říct.
ČTEŠ
Čas
FanfikceMyslela jsem si, že cestování v čase je zábava. Také že je, dokud se ve vás neprojeví city.